Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Giobbe continuò a pronunziare le sue sentenze e disse:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Oh, potessi tornare com'ero ai mesi di un tempo, ai giorni in cui Dio mi proteggeva,

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

quando brillava la sua lucerna sopra il mio capo e alla sua luce camminavo in mezzo alle tenebre;

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

com'ero ai giorni del mio autunno, quando Dio proteggeva la mia tenda,

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

quando l'Onnipotente era ancora con me e i giovani mi stavano attorno;

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

quando mi lavavo in piedi nel latte e la roccia mi versava ruscelli d'olio!

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Quando uscivo verso la porta della città e sulla piazza ponevo il mio seggio:

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

vedendomi, i giovani si ritiravano e i vecchi si alzavano in piedi;

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

i notabili sospendevano i discorsi e si mettevan la mano sulla bocca;

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

la voce dei capi si smorzava e la loro lingua restava fissa al palato;

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

con gli orecchi ascoltavano e mi dicevano felice, con gli occhi vedevano e mi rendevano testimonianza,

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

perché soccorrevo il povero che chiedeva aiuto, l'orfano che ne era privo.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

La benedizione del morente scendeva su di me e al cuore della vedova infondevo la gioia.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Mi ero rivestito di giustizia come di un vestimento; come mantello e turbante era la mia equità.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Io ero gli occhi per il cieco, ero i piedi per lo zoppo.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Padre io ero per i poveri ed esaminavo la causa dello sconosciuto;

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

rompevo la mascella al perverso e dai suoi denti strappavo la preda.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Pensavo: «Spirerò nel mio nido e moltiplicherò come sabbia i miei giorni».

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

La mia radice avrà adito alle acque e la rugiada cadrà di notte sul mio ramo.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

La mia gloria sarà sempre nuova e il mio arco si rinforzerà nella mia mano.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Mi ascoltavano in attesa fiduciosa e tacevano per udire il mio consiglio.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Dopo le mie parole non replicavano e su di loro scendevano goccia a goccia i miei detti.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Mi attendevano come si attende la pioggia e aprivano la bocca come ad acqua primaverile.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Se a loro sorridevo, non osavano crederlo, né turbavano la serenità del mio volto.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Indicavo loro la via da seguire e sedevo come capo, e vi rimanevo come un re fra i soldati o come un consolatore d'afflitti.