Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Ayub melanjutkan uraiannya, katanya,

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

"Kiranya hidupku dapat lagi seperti dahulu, waktu Allah melindungi aku.

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Aku selalu diberi-Nya pertolongan, diterangi-Nya waktu berjalan dalam kegelapan.

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

Itulah hari-hari kejayaanku, ketika keakraban Allah menaungi rumahku.

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

Waktu itu, Yang Mahakuasa masih mendampingi aku, dan anak-anakku ada di sekelilingku.

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

Ternakku menghasilkan banyak sekali susu. Banyak minyak dihasilkan oleh pohon-pohon zaitunku, meskipun ditanam di tanah berbatu.

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Jika para tua-tua kota duduk bersama, dan kuambil tempatku di antara mereka,

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

minggirlah orang-orang muda, segera setelah aku dilihat mereka. Juga orang-orang tua bangkit dengan khidmat; untuk memberi hormat.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Bahkan para pembesar berhenti berkata-kata,

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

dan orang penting pun tidak berbicara.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Siapa pun kagum jika mendengar tentang aku; siapa yang melihat aku, memuji jasaku.

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Sebab, kutolong orang miskin yang minta bantuan; kusokong yatim piatu yang tak punya penunjang.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Aku dipuji oleh orang yang sangat kesusahan, kutolong para janda sehingga mereka tentram.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Tindakanku jujur tanpa cela; kutegakkan keadilan senantiasa.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Bagi orang buta, aku menjadi mata; bagi orang lumpuh, aku adalah kakinya.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Bagi orang miskin, aku menjadi ayah; bagi orang asing, aku menjadi pembela.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Tapi kuasa orang kejam, kupatahkan, dan kurban mereka kuselamatkan.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Harapanku ialah mencapai umur yang tinggi, dan mati dengan tenang di rumahku sendiri.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Aku seperti pohon yang subur tumbuhnya, akarnya cukup air dan embun membasahi dahannya.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Aku selalu dipuji semua orang, dan tak pernah kekuatanku berkurang.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Orang-orang diam, jika aku memberi nasihat; segala perkataanku mereka dengarkan dengan cermat.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Sehabis aku bicara, tak ada lagi yang perlu ditambahkan; perkataan meresap seperti tetesan air hujan.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Semua orang menyambut kata-kataku dengan gembira, seperti petani menyambut hujan di musim bunga.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Kutersenyum kepada mereka ketika mereka putus asa; air mukaku yang bahagia menambah semangat mereka.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Akulah yang memegang pimpinan, dan mengambil segala keputusan. Kupimpin mereka seperti raja di tengah pasukannya, dan kuhibur mereka dalam kesedihannya.