Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
OLELO hou mai la o Ioba i kana olelonane, i mai la,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Ina e like au me na malama mamua, I na la a ke Akua i malama mai ai ia'u!
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
I ka wa i lilelile ai kona kukui maluna o kuu poo, A ma kona malamalama hele no au mawaena o ka pouli!
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
E like me au i na la o kuu oo ana, I ka wa i kuka pu ai me ke Akua ma kuu halelewa!
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
I ka wa o ka Mea mana me au, I ka wa e hoopuni ana kuu poe keiki ia'u!
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
I ka wa a'u i holoi ai i kuu mau wawae i ka waiu, A hookahe mai ka pohaku no'u i na kahawai aila!
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
I kuu hele ana'ku ma ka pukapa i ke kulanakauhale, Ma ke alanui hoomakaukau iho au i kuu wahi noho!
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Ike mai ka poe kanaka opio ia'u, a pee iho la; A o ka poe kahiko, ala mai lakou a ku iluna.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Noho malie na luna i ka olelo aku, A kau lakou i ka lima maluna o ko lakou waha.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
O ka leo o na'lii ua hunaia, Pipili ko lakou alelo me ko lakou kileo.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
A lohe ka pepeiao, hoomaikai no ia ia'u; A ike ka maka, hoike mai ia no'u:
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
No ka mea, ua hoopakele au i ka poe hune e uwe ana, A me ka mea makua ole, aole ana mea kokua.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
O ka hoomaikai o ka mea ane make i kau mai maluna o'u: A hoohauoli no au i ka naau o ka wahinekanemake.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Aahu iho no au i ka pono, a ua uhi mai ia ia'u; E like me ka aahu a me ke kaei poo, pela kuu olelohoopono.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Ua lilo au i maka no ka makapo, I wawae hoi no ka oopa.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
He makua hoi au no ka poe ilihune; A o ka mea hakaka a'u i ike ole ai, ua huli aku au ia.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
Ua haki ia'u na kui o ka mea hewa, A ua kaili aku au i ka waiwai hao mai kona mau niho aku.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Alaila i iho la au, e make auanei au iloko o kuu punana, A me he one la e hoonui auanei au i na la.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Manamana ae la kuu aa ma na wai, A kau iho la ka hau, a ao ka po, maluna o kuu lala.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Ua hou ko'u nani iloko o'u, A o ka'u kakaka, ua hooulu hou ia ma kuu lima.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Hoolohe lakou ia'u a kakali hoi, A noho malie lakou i kau oleloao.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Mahope o ka'u olelo ana, aole lakou i olelo hou, A kulu iho ka'u olelo maluna iho o lakou.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
Kakali lakou ia'u e like me ka ua; A hamama loa lakou i ko lakou waha, no ke kuaua hope.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
A akaaka au ia lakou, aole lakou i manao he oiaio; A o ka malamalama o kuu maka aole lakou i hookulou ilalo ia.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Ua wae aku au i ko lakou aoao, a noho me he luna la, A noho au me he alii la maluna o ka poe kaua, E like me ka mea hooluolu i ka poe e uwe ana.
