Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Und Hiob fuhr in dem Vortrag seiner Sprüche fort und sprach:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Wer gibt mir die vorigen Monate zurück und die Tage, in welchen Gott mich behütete?

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

als seine Leuchte über meinem Haupte schien und ich in seinem Lichte durch das Dunkel ging;

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

wie ich in den Tagen meines Herbstes vertrauten Umgang mit Gott bei meinem Zelte pflog;

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

als der Allmächtige noch mit mir war und meine Knaben um mich her;

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

da ich meine Tritte in Milch badete und der Fels neben mir Öl in Strömen goß;

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

als ich noch zum Tore ging, zur Stadt hinauf, und meinen Sitz auf dem Markt aufstellte.

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Wenn mich die Knaben sahen, so verbargen sie sich, die Greise standen auf und blieben stehen.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Die Fürsten hörten auf zu reden und legten die Hand auf den Mund.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Die Stimme der Vornehmen stockte, und ihre Zunge klebte am Gaumen.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Wessen Ohr mich hörte, der pries mich glücklich, und wessen Auge mich sah, der stimmte mir zu.

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Denn ich rettete den Elenden, der da schrie, und das Waislein, das keinen Helfer hatte.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Der Segen des Verlorenen kam über mich, und ich machte das Herz der Witwe jauchzen.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Gerechtigkeit zog ich an, und sie bekleidete mich, mein Talar und Turban war das Recht.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Ich war des Blinden Auge und des Lahmen Fuß.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Ich war des Armen Vater; und die Streitsache, die ich nicht kannte, untersuchte ich.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Ich zerbrach die Stockzähne des Ungerechten und riß ihm den Raub aus den Zähnen.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Und so dachte ich, ich würde mit meinem Neste sterben und wie der Phönix viele Tage erleben.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Meine Wurzel war an Wassern ausgebreitet, und der Tau übernachtete auf meinem Zweig.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Meine Herrlichkeit erneuerte sich bei mir, und mein Bogen verjüngte sich in meiner Hand.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Auf mich hörte und wartete man und lauschte stillschweigend auf meinen Rat.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Auf meine Rede folgte kein Widerspruch, und meine Worte träufelten auf sie.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Sie harrten auf mich, wie das Erdreich auf einen Regen, und sperrten ihren Mund auf, wie nach einem Spätregen.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Lächelte ich sie an, so konnten sie es kaum glauben, und das Licht meines Angesichts konnten sie nicht verdunkeln.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Ich prüfte ihren Weg und saß oben an und wohnte wie ein König unter dem Volke, wie einer, der die Traurigen tröstet.