Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Und Hiob hob abermals an seine Sprüche und sprach:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

O daß ich wäre wie in den vorigen Monden, in den Tagen, da mich Gott behütete;

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

da seine Leuchte über meinem Haupt schien und ich bei seinem Licht in der Finsternis ging;

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

wie war ich in der Reife meines Lebens, da Gottes Geheimnis über meiner Hütte war;

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

da der Allmächtige noch mit mir war und meine Kinder um mich her;

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

da ich meine Tritte wusch in Butter und die Felsen mir Ölbäche gossen;

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

da ich ausging zum Tor in der Stadt und mir ließ meinen Stuhl auf der Gasse bereiten;

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

da mich die Jungen sahen und sich versteckten, und die Alten vor mir aufstanden;

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

da die Obersten aufhörten zu reden und legten ihre Hand auf ihren Mund;

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

da die Stimme der Fürsten sich verkroch und ihre Zunge am Gaumen klebte!

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Denn wessen Ohr mich hörte, der pries mich selig; und wessen Auge mich sah, der rühmte mich.

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Denn ich errettete den Armen, der da schrie, und den Waisen, der keinen Helfer hatte.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Der Segen des, der verderben sollte, kam über mich; und ich erfreute das Herz der Witwe.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Gerechtigkeit war mein Kleid, das ich anzog wie einen Rock; und mein Recht war mein fürstlicher Hut.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Ich war des Blinden Auge und des Lahmen Fuß.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Ich war ein Vater der Armen; und die Sache des, den ich nicht kannte, die erforschte ich.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Ich zerbrach die Backenzähne des Ungerechten und riß den Raub aus seinen Zähnen.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Ich gedachte: “Ich will in meinem Nest ersterben und meiner Tage viel machen wie Sand.”

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Meine Wurzel war aufgetan dem Wasser, und der Tau blieb über meinen Zweigen.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Meine Herrlichkeit erneute sich immer an mir, und mein Bogen ward immer stärker in meiner Hand.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Sie hörten mir zu und schwiegen und warteten auf meinen Rat.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Nach meinen Worten redete niemand mehr, und meine Rede troff auf sie.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Sie warteten auf mich wie auf den Regen und sperrten ihren Mund auf als nach dem Spätregen.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Wenn ich mit ihnen lachte, wurden sie nicht zu kühn darauf; und das Licht meines Angesichts machte mich nicht geringer.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Wenn ich zu ihrem Geschäft wollte kommen, so mußte ich obenan sitzen und wohnte wie ein König unter Kriegsknechten, da ich tröstete, die Leid trugen.