Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Darauf fuhr Hiob also fort, seine Rede vorzutragen:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

O daß ich wäre wie in früheren Monden, wie in den Tagen da mich Gott beschützte;

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

als seine Leuchte über meinem Haupte schien, und ich bei seinem Licht durch Dunkel wandelte,

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

so, wie ich war in meines Sommers Tagen, als Gottes Freundschaft über meinem Zelte waltete,

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

als der Allmächtige noch mit mir war, rings um mich meine Knaben;

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

als ich meine Schritte in Dickmilch badete, und der Fels neben mir Bäche Öls ergoß;

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

als ich zum Thore ging hinauf zur Stadt, auf dem freien Platze meinen Sitz aufschlug.

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Wenn mich die Knaben sahen, verbargen sie sich, und die Greise erhoben sich und blieben stehn;

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Häuptlinge hielten inne mit Reden und legten die Hand auf ihren Mund.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Der Edlen Stimme verbarg sich, und ihre Zunge klebte an ihrem Gaumen.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Denn wo ein Ohr nur hörte, da pries es mich selig, und wo ein Auge sah, da gab es mir Zeugnis.

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Denn ich rettete den Elenden, der um Hilfe schrie, und die Waise und den, der keinen Helfer hatte.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Der Segen des Verlorenen kam über mich, und das Herz der Witwe macht ich jubeln.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Gerechtigkeit zog ich an, und sie zog mich an, wie Talar und Turban zog ich an meine Rechtschaffenheit.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Auge ward ich dem Blinden und Fuß war ich dem Lahmen.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Ein Vater war ich den Armen und die Rechtssache des mir Unbekannten untersuchte ich;

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

ich zerschmetterte dem Frevler die Kinnladen und warf ihm die Beute aus den Zähnen.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

So dachte ich denn: “Bei meinem Neste werde ich verscheiden und wie der Phönix meine Tage mehren.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Meine Wurzel steht über dem Wasser offen, und der Tau übernachtet in meinen Zweigen.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Meine Würde ist stets neu bei mir, und mein Bogen verjüngt sich in meiner Hand.”

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Mir hörten sie zu und warteten und lauschten schweigend meinem Rate.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Wenn ich geredet, sprachen sie nicht mehr, und meine Rede troff auf sie herab.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

So warteten sie auf mich wie auf Regen und wie nach Spätregen sperrten sie den Mund auf.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Ich lächelte ihnen zu, wenn sie verzagten, und das heitre Antlitz trübten sie mir nie.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Gern wählte ich den Weg zu ihnen, saß da als Haupt und thronte wie ein König in der Heerschar, wie einer, der Trauernde tröstet.