Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Darauf fuhr Job im Vortrag seiner Rede fort:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

"Ach, daß ich wäre wie in früheren Monden, wie in den Tagen, da mich Gott beschützte,

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

als seine Leuchte über meinem Haupte schwebte und ich bei ihrem Scheine mich ins Dunkel wagte!

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

So, wie ich war, in meiner höchsten Blüte Tagen, da Gott mein Zelt beschirmte,

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

als der Allmächtige noch mit mir war, als meine Dienerschaft mich noch umgab,

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

als meine Gäste sich in Dickmilch badeten, als Bäche Öls bei mir den Boten zur Verfügung standen!

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Wenn ich zur Stadt hinauf zum Tore ging und auf dem Markte meinen Sitz einnahm,

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

alsdann verkrochen sich die Knaben, sahn sie mich, und Greise standen auf und blieben stehen.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Die Ratsherrn hielten ein mit Reden und legten auf den Mund die Hand.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Der Edlen Stimme, sie verbarg sich; das Wort blieb ihnen in der Kehle stecken.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Wer von mir hörte, pries mich selig; wer mich erblickte, lobte mich.

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Ich half dem Armen, der um Hilfe schrie, dem Waisenkinde, dem hilflosen.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Und armer Menschen Segen kam auf mich; das Herz der Witwe ließ ich jubeln.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Gerechtigkeit war mein Gewand, das gut mir stand, und meine Rechtlichkeit war Mantel mir und Diadem.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Ich war des Blinden Augenlicht und Fuß dem Lahmen.

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Den Armen wollte ich ein Vater sein; selbst Fremder Sache führte ich.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Des Bösewichts Gebiß zermalmte ich und riß den Raub ihm aus den Zähnen.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

So dachte ich, in meinem Neste stürbe ich; ich lebte soviel Jahre wie der Phönix.

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Zum Wasser reichte meine Wurzel tief hinab; in meinen Zweigen nächtigte der Tau,

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

und neu stets würde meine Herrlichkeit an mir; in meiner Hand verjüngte sich der Bogen.

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Mir hörten sie nur zu und warteten und lauschten schweigend meinem Rat.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Wenn ich geredet, sprachen sie nicht mehr; nur meine Rede troff auf sie herab.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Sie warteten auf mich wie auf den Regen; sie lechzten nach mir wie auf Lenzesregen.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Und lächelte ich ihnen zu, so konnten sie's nicht glauben, und sie verschmähten nicht mein heitres Antlitz.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Ich wählte ihren Weg, den sie einschlagen sollten, wie bei der Kriegerschar der König. Ich saß gemächlich obenan wie einer, der den Trauernden Trost spendet." -