Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Et Job, ajoutant à ce qui précède, dit:
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Qui me rendra les jours d'autrefois, le temps où Dieu prenait de soin de me garder?
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
Alors sa lampe brillait sur ma tête: alors avec sa lumière je ne craignais pas de marcher dans les ténèbres.
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
Alors je foulais de mes pieds la voie; alors Dieu veillait sur ma maison.
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
Alors je m'asseyais à l'ombre de mes arbres, et mes enfants étaient autour de moi.
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
Alors mes sentiers ruisselaient de beurre et mes collines de lait.
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
Alors j'entrais dès l'aurore en la ville, et un siège m'était réservé sur les places.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Les jeunes gens à mon aspect se voilaient; et les anciens restaient debout.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Les forts cessaient de parler; ils se mettaient un doigt sur la bouche.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
Attentifs à mes discours, ils me déclaraient heureux, après quoi leur langue était collée à leur gosier.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
L'oreille m'avait ouï et l'on me proclamait heureux; l'œil m'avait vu et l'on s'inclinait.
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Car j'avais délivré le pauvre des mains du riche; j'avais protégé l'orphelin qui manquait d'appui.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
La bénédiction de l'abandonné s'adressait à moi; la bouche de la veuve aussi me bénissait.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Je m'étais revêtu de justice; je m'étais enveloppé d'équité comme d'un manteau double.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
J'étais l'œil de l'aveugle et le pied du boiteux.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
J'étais le père des faibles; j'étudiais des causes que je ne connaissais pas.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
Aussi j'ai brisé les mâchoires de l'injuste; j'ai arraché de ses dents la proie qu'il avait saisie.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Et j'ai dit: Mon âge se prolongera comme celui du palmier; ma vie sera de longue durée.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
La racine se montrera hors de l'eau, et la rosée passera la nuit dans ma moisson.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Ma gloire est pour moi chose vaine, et elle marche mon arc à la main.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
A peine m'avait-on entendu que l'on s'attachait à moi; on gardait le silence en recueillant mes conseils.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Nul n'ajoutait à mes discours, et les hommes étaient pleins de joie que je leur avais parlé.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
Comme la terre altérée reçoit la pluie, de même ils recevaient mes paroles.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
Lorsque je riais avec eux, ils n'y pouvaient croire, et l'éclat de mon visage n'en était pas amoindri.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Je leur avais indiqué la voie, ils m'avaient institué leur chef, et ma demeure semblait celle d'un roi entouré de gardes ou d'un consolateur des affligés.
