< Jób 29 >

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Job reprit sa parabole, et dit,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
« Oh! si j'étais comme dans les mois d'autrefois, comme à l'époque où Dieu veillait sur moi;
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
quand sa lampe brillait sur ma tête, et par sa lumière j'ai traversé les ténèbres,
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
que j'étais dans la fleur de l'âge, quand l'amitié de Dieu était dans ma tente,
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
quand le Tout-Puissant était encore avec moi, et mes enfants étaient autour de moi,
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
quand mes pas étaient lavés au beurre, et le rocher a versé pour moi des flots d'huile,
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
quand je suis sorti par la porte de la ville, quand j'ai préparé mon siège dans la rue.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Les jeunes gens m'ont vu et se sont cachés. Le vieillard s'est levé et s'est mis debout.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Les princes s'abstinrent de parler, et ont posé leur main sur leur bouche.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
La voix des nobles était étouffée, et leur langue collée au palais.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Car lorsque l'oreille m'a entendu, elle m'a béni, et quand l'œil m'a vu, il m'a félicité,
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
car j'ai délivré le pauvre qui criait, et l'orphelin aussi, qui n'avait personne pour l'aider,
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
la bénédiction de celui qui était prêt à périr est venue sur moi, et j'ai fait en sorte que le cœur de la veuve chante de joie.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Je me suis revêtu de la justice, et elle m'a habillé. Ma justice était comme une robe et un diadème.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
J'étais les yeux des aveugles, et des pieds aux boiteux.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
J'ai été un père pour les nécessiteux. J'ai fait des recherches sur la cause de celui que je ne connaissais pas.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
J'ai brisé les mâchoires des injustes. et a arraché la proie de ses dents.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Alors j'ai dit: « Je mourrai dans ma propre maison », Je compterai mes jours comme le sable.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Ma racine s'étend jusqu'aux eaux. La rosée repose toute la nuit sur ma branche.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Ma gloire est fraîche en moi. Mon arc est renouvelé dans ma main.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
« Les hommes m'ont écouté, ils ont attendu, et j'ai gardé le silence pour mon conseil.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Après mes paroles, ils n'ont plus parlé. Mon discours est tombé sur eux.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
Ils m'attendaient comme la pluie. Leurs bouches buvaient comme avec la pluie de printemps.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
Je leur ai souri quand ils n'avaient pas confiance. Ils n'ont pas rejeté la lumière de mon visage.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
J'ai choisi leur voie, et je me suis assis comme chef. J'ai vécu comme un roi dans l'armée, comme celui qui réconforte les personnes en deuil.

< Jób 29 >