Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Job again took up his parable, and said,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
“Oh that I were as in the months of old, as in the days when God watched over me;
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
when his lamp shone on my head, and by his light I walked through darkness,
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
as I was in my prime, when the friendship of God was in my tent,
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
when the Almighty was yet with me, and my children were around me,
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
when my steps were washed with butter, and the rock poured out streams of oil for me,
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
when I went out to the city gate, when I prepared my seat in the street.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
The young men saw me and hid themselves. The aged rose up and stood.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
The princes refrained from talking, and laid their hand on their mouth.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The voice of the nobles was hushed, and their tongue stuck to the roof of their mouth.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
For when the ear heard me, then it blessed me, and when the eye saw me, it commended me,
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
because I delivered the poor who cried, and the fatherless also, who had no one to help him,
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
the blessing of him who was ready to perish came on me, and I caused the widow’s heart to sing for joy.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
I put on righteousness, and it clothed me. My justice was as a robe and a diadem.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I was eyes to the blind, and feet to the lame.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I was a father to the needy. I researched the cause of him whom I didn’t know.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
I broke the jaws of the unrighteous and plucked the prey out of his teeth.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Then I said, ‘I will die in my own house, I will count my days as the sand.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
My root is spread out to the waters. The dew lies all night on my branch.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory is fresh in me. My bow is renewed in my hand.’
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
“Men listened to me, waited, and kept silence for my counsel.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
After my words they didn’t speak again. My speech fell on them.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
They waited for me as for the rain. Their mouths drank as with the spring rain.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
I smiled on them when they had no confidence. They didn’t reject the light of my face.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I chose out their way, and sat as chief. I lived as a king in the army, as one who comforts the mourners.
