Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
And Job again took up his measure, and said,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Oh that it were with me as in the months of old, as in the days, when, GOD, used to watch over me;
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
When his lamp shone over my head, by whose light, I could go through darkness;
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
As I was, in the days of my prime, when, the intimacy of GOD, was over my tent;
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
While yet the Almighty was with me, round about me, were my young men;
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
When my steps were bathed in milk, and, the rock, poured out beside me, rivulets of oil:
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
When I went out to the gate unto the city, in the open place, made ready my seat,
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Young men saw me, and hid themselves, and, the aged, arose—they stood;
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Rulers, restrained speech, and, a hand, laid they on their mouth;
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The voice of nobles, was hushed, and their tongue to their palate, did cleave;
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
When, the ear, heard, then it pronounced me happy, When, the eye, saw, then it bare me witness;
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Because I used to deliver the oppressed who was crying out for aid, the fatherless also, and him that had no helper;
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
The blessing of him that was ready to perish, upon me was wont to descend, and, the heart of the widow, caused I to sing for joy;
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Righteousness, I put on, and it clothed me, Like a robe and turban, was my, justice;
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Eyes, became I to the, blind, and, feet to the lame, was, I!
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
A father, was, I, to the needy, and, as for the cause which I knew not, I used to search it out;
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
And I shivered the fangs of the perverse, —and, out of his teeth, I tare the prey.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Then said I, Like a stem, shall I grow old, yea, as the sand, shall I multiply days:
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
My root, is laid open to the waters, and, the dew, shall lodge for the night in my boughs;
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Mine honour, shall be young again with me, and, my bow, in my hand, be renewed.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
To me, men hearkened, and waited, and kept silence for my counsel;
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
After I had spoken, they spake not again, and, upon them, used my speech to drop;
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
And they waited, as for rain, for me, and, their mouths, they opened wide for the spring-rain;
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
I laughed at them—they lost confidence, and, the light of my countenance, they suffered not to fail;
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I chose out their way, and sat chief, —and abode, as king, in an army, as one who, to mourners, giveth comfort.
