Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Moreover Job continued his discourse, and said:
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
O that I were as in months past, In the days when God was my guardian;
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
When his lamp shined over my head, And when by his light I walked through darkness!
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
As I was in the autumn of my days, When the friendship of God was over my tent;
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
When the Almighty was yet with me, And my children were around me;
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
When I bathed my steps in milk, And the rock poured me out rivers of oil!
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
When I went forth to the gate by the city, And took my seat in the market-place,
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
The young men saw me and hid themselves, And the aged arose and stood.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
The princes refrained from speaking, And laid their hand upon their mouth.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The nobles held their peace, And their tongue cleaved to the roof of their mouth.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
When the ear heard me, then it blessed me; And when the eye saw me, it gave witness to me.
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
For I delivered the poor, when they cried; And the fatherless, who had none to help him.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
The blessing of him that was ready to perish came upon me, And I caused the heart of the widow to sing for joy.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
I clothed myself with righteousness, and it clothed itself with me; And justice was my robe and diadem.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I was eyes to the blind, And feet was I to the lame;
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I was a father to the poor, And the cause of him I knew not I searched out;
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
And I broke the teeth of the wicked, And plucked the spoil from his jaws.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Then said I, “I shall die in my nest; I shall multiply my days as the sand.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
My root is spread abroad to the waters, And the dew abideth on my branches.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory is fresh with me, And my bow gathereth strength in my hand.”
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
To me men gave ear, and waited, And kept silence for my counsel.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
To my words they made no reply, When my speech dropped down upon them.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
Yea, they waited for me as for the rain; They opened their mouths wide as for the latter rain.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
If I smiled upon them, they believed it not; Nor did they cause the light of my countenance to fall.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
When I came among them, I sat as chief; I dwelt as a king in the midst of an army, As a comforter among mourners.
