Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
And Job continued and said in his parable,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Oh that I were as in months past, wherein God preserved me!
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
As when his lamp shone over my head; when by his light I walked through darkness.
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
[As] when I steadfastly pursued my ways, when God took care of my house.
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
When I was very fruitful, and my children were about me;
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
when my ways were moistened with butter, and the mountains flowed for me with milk.
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
When I went forth early in the city, and the seat was placed for me in the streets.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
The young men saw me, and hid themselves: and all the old men stood up.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
And the great men ceased speaking, and laid their finger on their mouth.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
And they that heard [me] blessed me, and their tongue clave to their throat.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
For the ear heard, and blessed me; and the eye saw me, and turned aside.
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
For I saved the poor out of the hand of the oppressor, and helped the fatherless who had no helper.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
Let the blessing of the perishing one come upon me; yes, the mouth of the widow has blessed me.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Also I put on righteousness, and clothed myself with judgment like a mantle.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I was the eye of the blind, and the foot of the lame.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I was the father of the helpless; and I searched out the cause which I knew not.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
And I broke the jaw teeth of the unrighteous; I plucked the spoil out of the midst of their teeth.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
And I said, My age shall continue as the stem of a palm tree; I shall live a long while.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
[My] root was spread out by the water, and the dew would lodge on my crop.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory was fresh in me, and by bow prospered in his hand.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
[Men] heard me, and gave heed, and they were silent at my counsel.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
At my word they spoke not again, and they were very gland whenever I spoke to them.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
As the thirsty earth expecting the rain, so they [waited for] my speech.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
Were I to laugh on them, they would not believe [it]; and the light of my face has not failed.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I chose out their way, and sat chief, and lived as a king in the midst of warriors, as one comforting mourners.
