Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Moreover Job continued his parable, and said,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Oh that I were as [in] months past, as [in] the days [when] God preserved me;
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
When his candle shined upon my head, [and when] by his light I walked [through] darkness;
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
As I was in the days of my youth, when the secret of God [was] upon my tabernacle;
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
When the Almighty [was] yet with me, [when] my children [were] about me;
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
When I washed my steps with butter, and the rock poured me out rivers of oil;
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
When I went out to the gate through the city, [when] I prepared my seat in the street!
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
The young men saw me, and hid themselves: and the aged arose, [and] stood up.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
The princes refrained talking, and laid [their] hand on their mouth.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The nobles held their peace, and their tongue cleaved to the roof of their mouth.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
When the ear heard [me], then it blessed me; and when the eye saw [me], it gave witness to me:
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Because I delivered the poor that cried, and the fatherless, and [him that had] none to help him.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
The blessing of him that was ready to perish came upon me: and I caused the widow’s heart to sing for joy.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
I put on righteousness, and it clothed me: my judgment [was] as a robe and a diadem.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I was eyes to the blind, and feet [was] I to the lame.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I [was] a father to the poor: and the cause [which] I knew not I searched out.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
And I brake the jaws of the wicked, and plucked the spoil out of his teeth.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Then I said, I shall die in my nest, and I shall multiply [my] days as the sand.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
My root [was] spread out by the waters, and the dew lay all night upon my branch.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory [was] fresh in me, and my bow was renewed in my hand.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Unto me [men] gave ear, and waited, and kept silence at my counsel.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
After my words they spake not again; and my speech dropped upon them.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
And they waited for me as for the rain; and they opened their mouth wide [as] for the latter rain.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
[If] I laughed on them, they believed [it] not; and the light of my countenance they cast not down.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I chose out their way, and sat chief, and dwelt as a king in the army, as one [that] comforteth the mourners.
