Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Job went on speaking.
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
“I wish I was back in the old days when God looked after me!
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
His light shone above me and lit my way through the darkness.
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
When I was young and strong, God was my friend and spoke to me in my home.
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
The Almighty was still with me and I was surrounded with my children.
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
My herds produced much milk, and oil flowed freely from my olive presses.
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
I went out to the city gate and took my seat in the public square.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
The young men saw me and moved out of the way; the elders would stand up for me.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
The leaders remained silent and covered their mouths with their hands.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The voices of the officials were hushed; they held their tongues in my presence.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Everyone who listened to me praised me; whoever saw me commended me,
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
because I gave to the poor who called out to me and the orphans who had no one to help them.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
Those who were about to die blessed me; I made the widow sing for joy.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Being true and acting right were what I wore for clothing.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I was like eyes for the blind and feet for the lame.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I was like a father to the poor, and I defended the rights of strangers.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
I broke the jaw of the wicked and made them drop their prey from their teeth.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
I thought I would die at home, after many years.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Like a tree my roots spread out to the water; the dew rests on my branches overnight.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Fresh honors were always being given to me; my strength was renewed like an unfailing bow.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
People listened carefully to what I had to say; they kept quiet as they listened to my advice.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Once I had spoken they had nothing else to say; what I said was enough.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
They waited for me like people waiting for rain; their mouths wide open for the spring rain.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
When I smiled at them they could hardly believe it; my approval meant all the world to them.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I decided the way forward as their leader, living like a king among his soldiers, and when they were sad I comforted them.
