Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Job also added, taking up his parable, and said:
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Who will grant me, that I might be according to the months past, according to the days in which God kept me?
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
When his lamp shined over my head, and I walked by his light in darkness?
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
As I was in the days of my youth, when God was secretly in my tabernacle?
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
When the Almighty was with me: and my servants round about me?
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
When I washed my feet with butter, and the rock poured me out rivers of oil?
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
When I went out to the gate of the city, and in the street they prepared me a chair?
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
The young men saw me, and hid themselves: and the old men rose up and stood.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
The princes ceased to speak, and laid the finger on their mouth.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The rulers held their peace, and their tongue cleaved to their throat.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
The ear that heard me blessed me, and the eye that saw me gave witness to me:
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Because I had delivered the poor man that cried out; and the fatherless that had no helper.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
The blessing of him that was ready to perish came upon me, and I comforted the heart of the widow.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
I was clad with justice: and I clothed myself with my judgment, as with a robe and a diadem.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I was an eye to the blind, and a foot to the lame.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I was the father of the poor: and the cause which I knew not, I searched out most diligently.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
I broke the jaws of the wicked man, and out of his teeth I took away the prey.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
And I said: I shall die in my nest, and as a palm tree shall multiply my days.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
My root is opened beside the waters, and dew shall continue in my harvest.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory shall always be renewed, and my bow in my hand shall be repaired.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
They that heard me, waited for my sentence, and being attentive held their peace at my counsel.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
To my words they durst add nothing, and my speech dropped upon them.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
They waited for me as for rain, and they opened their mouth as for a latter shower.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
If at any time I laughed on them, they believed not, and the light of my countenance fell not on earth.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
If I had a mind to go to them, I sat first, and when I sat as a king, with his army standing about him, yet I was a comforter of them that mourned.
