Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
And Job continued his parable and said,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Oh that I were as in months past, as in the days when God preserved me;
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
When his lamp shone over my head, [and] by his light I walked through darkness;
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
As I was in the days of my youth, when the secret counsel of God was over my tent,
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
When the Almighty was yet with me, my young men round about me;
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
When my steps were bathed in milk, and the rock poured out beside me rivers of oil! ...
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
When I went out to the gate by the city, when I prepared my seat on the broadway,
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
The young men saw me, and hid themselves; and the aged arose [and] stood up;
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Princes refrained from talking, and laid the hand on their mouth;
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The voice of the nobles was hushed, and their tongue cleaved to their palate.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
When the ear heard [me], then it blessed me, and when the eye saw [me], it gave witness to me;
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
For I delivered the afflicted that cried, and the fatherless who had no helper.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
The blessing of him that was perishing came upon me, and I caused the widow's heart to sing for joy.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
I put on righteousness, and it clothed me; my justice was as a mantle and a turban.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I was eyes to the blind, and feet was I to the lame;
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I was a father to the needy, and the cause which I knew not I searched out;
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
And I broke the jaws of the unrighteous, and plucked the spoil out of his teeth.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
And I said, I shall die in my nest, and multiply my days as the sand;
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
My root shall be spread out to the waters, and the dew will lie all night on my branch;
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory shall be fresh in me, and my bow be renewed in my hand.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Unto me they listened, and waited, and kept silence for my counsel:
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
After my words they spoke not again, and my speech dropped upon them;
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
And they waited for me as for the rain, and they opened their mouth wide as for the latter rain.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
[If] I laughed on them, they believed [it] not; and they troubled not the serenity of my countenance.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I chose their way, and sat as chief, and dwelt as a king in the army, as one that comforteth mourners.
