Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
And Job continued his discourse:
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
“How I long for the months gone by, for the days when God watched over me,
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
when His lamp shone above my head, and by His light I walked through the darkness,
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
when I was in my prime, when the friendship of God rested on my tent,
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
when the Almighty was still with me and my children were around me,
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
when my steps were bathed in cream and the rock poured out for me streams of oil!
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
When I went out to the city gate and took my seat in the public square,
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
the young men saw me and withdrew, and the old men rose to their feet.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
The princes refrained from speaking and covered their mouths with their hands.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
The voices of the nobles were hushed, and their tongues stuck to the roofs of their mouths.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
For those who heard me called me blessed, and those who saw me commended me,
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
because I rescued the poor who cried out and the fatherless who had no helper.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
The dying man blessed me, and I made the widow’s heart sing for joy.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
I put on righteousness, and it clothed me; justice was my robe and my turban.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
I served as eyes to the blind and as feet to the lame.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
I was a father to the needy, and I took up the case of the stranger.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
I shattered the fangs of the unjust and snatched the prey from his teeth.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
So I thought: ‘I will die in my nest and multiply my days as the sand.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
My roots will spread out to the waters, and the dew will rest nightly on my branches.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
My glory is ever new within me, and my bow is renewed in my hand.’
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Men listened to me with expectation, waiting silently for my counsel.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
After my words, they spoke no more; my speech settled on them like dew.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
They waited for me as for rain and drank in my words like spring showers.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
If I smiled at them, they did not believe it; the light of my countenance was precious.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
I chose their course and presided as chief. So I dwelt as a king among his troops, as a comforter of the mourners.
