< Jób 29 >

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Og Job blev ved at fremføre sit Billedsprog og sagde:
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
Gid jeg var som i de forrige Maaneder, som i de Dage, da Gud bevarede mig,
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
da hans Lampe lyste over mit Hoved, da jeg gik igennem Mørket ved hans Lys;
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
som det var med mig i min Høsts Dage, der Guds Fortrolighed var over mit Telt;
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
da den Almægtige endnu var med mig, da mine Drenge vare omkring mig;
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
da mine Trin badede sig i Mælk, og Klippen hos mig udgød Oliebække;
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
da jeg gik ud til Porten op til Staden, da jeg lod berede mit Sæde paa Torvet.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
De unge saa mig og trak sig tilbage, og de gamle stode op og bleve staaende.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
De Øverste holdt op at tale, og de lagde Haanden paa deres Mund.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
Fyrsternes Røst forstummede, og deres Tunge hang ved deres Gane.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Thi det Øre, som hørte, priste mig salig, og det Øje, som saa mig, gav mig Vidnesbyrd.
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Thi jeg reddede den fattige, som skreg, og den faderløse, som ingen Hjælper havde.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
Dens Velsignelse, som ellers maatte omkommet, kom over mig, og jeg frydede Enkens Hjerte.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Jeg iførte mig Retfærdighed, og den klædte sig i mig; min Dom var mig som en Kappe og et Hovedsmykke.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Jeg var den blindes Øje, og jeg var den lammes Fod.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
Jeg var de fattiges Fader, og den mig ubekendtes Retssag undersøgte jeg.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
Og jeg sønderbrød den uretfærdiges Kindtænder, og jeg gjorde, at han maatte slippe Rovet af sine Tænder.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Og jeg sagde: I min Rede vil jeg opgive Aanden og have Dage mangfoldige som Sand.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Min Rod skal aabne sig for Vandet, og Duggen skal blive om Natten paa mine Grene.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Min Herlighed skal blive ny hos mig, og min Bue skal forynges i min Haand.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
De hørte paa mig og ventede, og de tav til mit Raad.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Havde jeg talt, toge de ikke igen til Orde, og min Tale faldt som Draaber over dem;
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
de ventede paa mig som paa en Regn, og de aabnede Munden vidt som efter den sildige Regn.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
Jeg smilte til dem, der vare mistrøstige; og de bragte ikke mit Ansigts Lys til at svinde.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Jeg udvalgte deres Vej og sad øverst, og jeg boede som en Konge iblandt Hærskaren, som den, der trøster de sørgende.

< Jób 29 >