Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

Job nastavi svoju besjedu i reče:

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

“O, da mi je prošle proživjet' mjesece, dane one kad je Bog nada mnom bdio,

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

kad mi je nad glavom njegov sjao žižak a kroz mrak me svjetlo njegovo vodilo,

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

kao u dane mojih zrelih jeseni kad s mojim stanom Bog prijateljevaše,

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

kada uz mene još bijaše Svesilni i moji me okruživahu dječaci,

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

kada mi se noge u mlijeku kupahu, a potokom ulja ključaše mi kamen!

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

Kada sam na vrata gradska izlazio i svoju stolicu postavljao na trg,

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

vidjevši me, sklanjali bi se mladići, starci bi ustavši stojeći ostali.

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Razgovor bi prekidali uglednici i usta bi svoja rukom zatvarali.

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Glavarima glas bi sasvim utihnuo, za nepce bi im se zalijepio jezik.

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Tko god me slušao, blaženim me zvao, hvalilo me oko kad bi me vidjelo.

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Jer, izbavljah bijednog kada je kukao i sirotu ostavljenu bez pomoći.

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Na meni bješe blagoslov izgubljenih, srcu udovice ja veselje vraćah.

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Pravdom se ja kao haljinom odjenuh, nepristranost bje mi plaštem i povezom.

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Bjeh oči slijepcu i bjeh noge bogalju,

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

otac ubogima, zastupnik strancima.

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Kršio sam zube čovjeku opaku, plijen sam čupao iz njegovih čeljusti.

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Govorah: 'U svom ću izdahnuti gnijezdu, k'o palma, bezbrojne proživjevši dane.'

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Korijenje se moje sve do vode pruža, na granama mojim odmara se rosa.

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Pomlađivat će se svagda slava moja i luk će mi se obnavljati u ruci.'

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Slušali su željno što ću im kazati i šutjeli da od mene savjet čuju.

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Na riječi mi ne bi ništa dometali i besjede su mi daždile po njima.

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Za mnom žudjeli su oni k'o za kišom, otvarali usta k'o za pljuskom ljetnim.

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Osmijeh moj bijaše njima ohrabrenje; pazili su na vedrinu moga lica.

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Njima ja sam izabirao putove, kao poglavar ja sam ih predvodio, kao kralj među svojim kad je četama kao onaj koji tješi ojađene.