Jób 29

1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

约伯又接着说：

2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

惟愿我的景况如从前的月份， 如 神保守我的日子。

3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

那时他的灯照在我头上； 我借他的光行过黑暗。

4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

我愿如壮年的时候： 那时我在帐棚中， 神待我有密友之情；

5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

全能者仍与我同在； 我的儿女都环绕我。

6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

奶多可洗我的脚； 磐石为我出油成河。

7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

我出到城门， 在街上设立座位；

8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

少年人见我而回避， 老年人也起身站立；

9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

王子都停止说话， 用手捂口；

10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

首领静默无声， 舌头贴住上膛。

11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

耳朵听我的，就称我有福； 眼睛看我的，便称赞我；

12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

因我拯救哀求的困苦人 和无人帮助的孤儿。

13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

将要灭亡的为我祝福； 我也使寡妇心中欢乐。

14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

我以公义为衣服， 以公平为外袍和冠冕。

15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

我为瞎子的眼， 瘸子的脚。

16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

我为穷乏人的父； 素不认识的人，我查明他的案件。

17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

我打破不义之人的牙床， 从他牙齿中夺了所抢的。

18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

我便说：我必死在家中， 必增添我的日子，多如尘沙。

19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

我的根长到水边； 露水终夜沾在我的枝上。

20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

我的荣耀在身上增新； 我的弓在手中日强。

21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

人听见我而仰望， 静默等候我的指教。

22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

我说话之后，他们就不再说； 我的言语像雨露滴在他们身上。

23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

他们仰望我如仰望雨， 又张开口如切慕春雨。

24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

他们不敢自信，我就向他们含笑； 他们不使我脸上的光改变。

25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

我为他们选择道路，又坐首位； 我如君王在军队中居住， 又如吊丧的安慰伤心的人。