Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
Job loh amah kah thuidoeknah a pom te a cong tih,
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
“Kai he hlamat kah hla bangla aka khueh tih Pathen kah khohnin bangla kai aka tuem te unim?
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
Amah loh a hmaithoi te ka lu soah a thangthen tih amah kah vangnah nen ni a hmuep ah khaw ka caeh.
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
Ka cavaa tue vaengah khaw ka dap ah Pathen kah baecenol la ka om.
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
Tlungthang te kai taengah om pueng tih, ka kaepvai ah ka ca rhoek om.
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
Ka khokan te suknaeng neh a hluk tih lungpang loh kai ham situi sokca a long sak.
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
Vangpuei vongka ah ka thoeng tih, toltung ah ka ngolhmuen ka cikngae sak.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Kai m'hmuh uh vaengah cadong rhoek te thuh uh. Patong rhoek khaw thoo uh tih pai uh.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Mangpa rhoek loh olthui te a phah uh tih a kut te a ka dongla a khueh uh.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
Rhaengsang rhoek loh ol a phah tih a lai khaw a dang dongla kap.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Hna loh a yaak vaengah kai n'uem tih, mik loh a hmuh vaengah kai n'rhalrhing sak.
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Mangdaeng loh bomnah a bih tih, cadah neh a taengah aka bom, aka om pawt khaw ka loeih sak.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
Hlang milh kah yoethennah te kai soah pai tih, nuhmai kah lungbuei khaw ka tamhoe sak.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Duengnah te ka bai tih hnikul bangla kai n'khuk. Ka tiktamnah he ka sammuei nah ni.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Mikdael taengah mik la, khokhaem taengah kho la ka om.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
Kai tah khodaeng taengah a napa la ka om tih, ming pawt kah tuituknah te ka khe pah.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
Boethae kah pumcu te ka thuk pah tih a no lamkah maeh te ka voeih pah.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Te dongah, “Ka bu ah ka pal mako,” ka ti tih, laivin bangla khohnin khaw puh.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Ka yung loh tui taengla a muk tih, buemtui loh ka cangvuei dongah rhaeh.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Ka thangpomnah ka taengah thai tih, ka lii ka kut dongah tinghil.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Kai taengah a hnatun uh tih, a lamtawn uh dongah ka cilsuep ham kuemsuem uh.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Ka ol hnukah talh uh voel pawt tih, kai olthui he amih soah tla.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
Kai ham tah khotlan bangla a lamtawn uh tih, a ka loh tlankhol bangla a ang uh.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
Amih taengah ka luem dae n'tangnah uh pawt tih, ka maelhmai vangnah dongah khaw yalh uh pawh.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Amih kah longpuei te ka coelh tih boeilu la ka ngol Caem lakli ah manghai bangla kho ka sak tih, rhahdoe cangpoem akhaw a hloep.
