Jób 29
1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
И Иов още продължи беседата си като казваше:
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
О, да бях както в предишните месеци, Както в дните, когато Бог ме пазеше,
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
Когато светилникът Му светеше на главата ми, И със светлината Му ходех в тъмнината;
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
Както бях в дните на зрелостта си, Когато съветът от Бога бдеше над шатъра ми;
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
Когато Всемогъщият беше още с мене, И децата ми бяха около мене;
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
Когато миех стъпките си с масло, И скалата изливаше за мене реки от дървено масло!
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
Когато през града излизах на портата, И приготвях седалището си на пазара,
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
Младите, като ме гледаха, се криеха, И старците ставаха и стояха прави;
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
Първенците се въздържаха от говорене, И туряха ръка на устата си;
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
Гласът на началниците замлъкваше, И езикът им залепваше за небцето им;
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
Ухо, като ме чуеше, ублажаваше ме, И око, като ме виждаше, свидетелствуваше за мене;
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
Защото освобождавах сиромаха, който викаше, И сирачето, и онзи, който нямаше помощник.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
Благословението от този, който бе близо до загиване, идеше на мене; И аз веселях сърцето на вдовицата.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
Обличах правдата, и тя ми беше одежда; Моята правдивост ми беше като мантия и корона.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
Аз бях очи на слепия, И нозе на хромия.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
Бях баща на сиромасите; Изследвах делото на непознатия мене.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
Трошех челюстите на несправедливия, И изтеглях лова из зъбите му.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
Тогава думах: Ще умра в гнездото си; И дните ми ще се умножат, както пясъка.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
Коренът ми е прострян към водите; И росата намокрюва цяла нощ клоните ми.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
Славата ми зеленее още в мене; И лъкът ми се укрепява в ръката ми.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
Човеците чакаха да ме слушат, И мълчаха, за да чуят съветите ми.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
Подир моите думи те не притуряха нищо; Словото ми капеше върху тях;
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
За мене очакваха като за дъжд, И устата ми зееха като за пролетен дъжд.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
Усмихвах се на тях, когато бяха в отчаяние; И те не можаха да потъмнеят светлостта на лицето ми.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
Избирах пътя към тях, и седях пръв помежду им, И живеех като цар всред войската, Както онзи, който утешава наскърбените.
