Jób 28
1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
Zagotovo obstaja žila za srebro in prostor za zlato, kjer ju prečiščujejo.
2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
Železo je vzeto iz zemlje in bron je staljen iz kamna.
3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
On postavlja konec temi in preiskuje vso popolnost: kamne iz teme in smrtno senco.
4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
Poplava izbruhne ven, proč od prebivalca, celo vode, pozabljene od stopala. Posušene so, odtekle so proč od ljudi.
5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
Glede zemlje, iz nje prihaja kruh, in pod njo je obrnjeno, kakor bi bil ogenj.
6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
Njeni kamni so mesto za safirje in ta ima zlati prah.
7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
Je steza, ki je nobena perjad ne pozna in ki je jastrebovo oko ni videlo.
8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
Levji mladiči je niso pomendrali niti krut lev ni šel mimo nje.
9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
Svojo roko izteguje nad skalo, gore prevrača pri koreninah.
10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
Reke vrezuje med skalami in njegovo oko vidi vsako dragoceno stvar.
11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
Poplave zvezuje pred poplavljanjem in stvar, ki je skrita, prinaša na svetlobo.
12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
Toda kje se bo našla modrost? In kje je kraj razumevanja?
13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
Človek ne ve za njeno vrednost niti je ni najti v deželi živih.
14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
Globina pravi: ›V meni je ni.‹ Morje pravi: ›Ta ni z menoj.‹
15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
Ni je moč dobiti za zlato niti ne bo srebro odtehtano za njeno vrednost.
16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
Ta ne more biti primerjana z zlatom iz Ofírja, z dragocenim oniksom ali safirjem.
17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
Zlato in kristal ji ne moreta biti enaka in njena zamenjava ne bo za dragocenosti iz čistega zlata.
18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
Nobene omembe ne bo narejene o koralah ali o biserih, kajti cena modrosti je nad rubini.
19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
Topaz iz Etiopije ji ne bo enak niti ne bo ovrednotena s čistim zlatom.
20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
Od kod potem prihaja modrost? In kje je kraj razumnosti?
21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
Videti je, da je skrita pred očmi vseh živih in prikrita pred zračno perjadjo.
22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
Uničenje in smrt pravita: ›O njeni slavi sva slišala s svojimi ušesi.‹
23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
Bog razume njeno pot in on pozna njen kraj.
24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
Kajti gleda do koncev zemlje in vidi pod celotnim nebom,
25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
ko naredi težo za vetrove in vode odmerja z mero.
26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
Ko je naredil odlok za dež in pot za bliskanje groma,
27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
potem jo je videl in jo oznanja. Pripravlja jo, da, in razpoznava.
28 Èlověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
Človeku pa pravi: ›Glej, strah Gospodov, to je modrost; in oditi od zla je razumevanje.‹«
