Jób 28
1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
Da, srebro ima žice, i zlato ima mjesto gdje se topi.
2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
Gvožðe se vadi iz praha, i iz kamena se topi mjed.
3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
Mraku postavlja meðu, i sve istražuje èovjek do kraja, i kamenje u tami i u sjenu smrtnom.
4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
Rijeka navre s mjesta svojega da joj niko ne može pristupiti; ali se odbije i odlazi trudom èovjeèjim.
5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
Iz zemlje izlazi hljeb, i pod njom je drugo, kao oganj.
6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
U kamenju je njezinu mjesto safiru, a ondje je prah zlatni.
7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
Te staze ne zna ptica, niti je vidje oko kragujevo;
8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
Ne ugazi je mlado zvijerje, niti njom proðe lav.
9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
Na kremen diže ruku svoju; prevraæa gore iz dna.
10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
Iz stijene izvodi potoke, i svašta dragocjeno vidi mu oko.
11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
Ustavlja rijeke da ne teku, i što je sakriveno iznosi na vidjelo.
12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
Ali mudrost gdje se nalazi? i gdje je mjesto razumu?
13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
Ne zna joj èovjek cijene, niti se nahodi u zemlji živijeh.
14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
Bezdana veli: nije u meni; i more veli: nije kod mene.
15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
Ne može se dati èisto zlato za nju, niti se srebro izmjeriti u promjenu za nju.
16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
Ne može se cijeniti zlatom Ofirskim, ni dragim onihom ni safirom.
17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
Ne može se izjednaèiti s njom ni zlato ni kristal, niti se može promijeniti za zaklade zlatne.
18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
Od korala i bisera nema spomena, jer je vrijednost mudrosti veæa nego dragom kamenju.
19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
Ne može se s njom izjednaèiti topaz Etiopski, niti se može cijeniti èistijem zlatom.
20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
Otkuda dakle dolazi mudrost? i gdje je mjesto razumu?
21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
Sakrivena je od oèiju svakoga živoga, i od ptica nebeskih zaklonjena.
22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
Pogibao i smrt govore: ušima svojima èusmo slavu njezinu.
23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
Bog zna put njezin, i poznaje mjesto njezino.
24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
Jer gleda do krajeva zemaljskih i vidi sve što je pod svijem nebom.
25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
Kad davaše vjetru težinu, i mjeraše vodu mjerom,
26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
Kad postavljaše zakon daždu i put munji gromovnoj.
27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
Još je onda vidje i oglasi je, uredi je i pretraži je.
28 Èlověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
A èovjeku reèe: gle, strah je Božji mudrost, i uklanjati se oda zla jest razum.
