Jób 28
1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
Toe ao ty lakato fitsikaraham-bolafoty naho ty toem-pitranaham-bolamena.
2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
Akareñe an-debok’ ao ty viñe, le tranaheñe am-bongam-bato ty torisike.
3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
Fongore’e ty ieñe, tsikarahe’e pak’ am-para-piefera’e ao ty vato, an-kamoromoroñañe naho an-talinjon-kavilasy ao.
4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
Anokafa’e lalam-pigodañañe, lavi-pimoneñañe; andikofam-pandia, miradorado ao, mitsikadròtse lavits’ ondaty.
5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
Ty tane toy, ama’e ty iboaha’ ty mahakama; ambane’e ao hoe trobotroboen’ afo.
6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
Angalan-tsafira o vato’eo, naho volamena an-debo’e ao.
7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
Tsy hay o voro-pamaokeo i lalañey; tsy trea’ ty maso’ i hitikitikey.
8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
Tsy nilià’ o bibi-ly mpireñetseo; mbe tsy nipiapia ambone’e eo ty liona.
9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
Ahiti’e mb’amo vato-pilakeo ty fità’e vaho avalitaboa’e reke-bahatse o vohitseo.
10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
Kaohe’e amo vatoo ty talàha vaho oni-pihaino’e ze atao vara.
11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
Sebaña’e o torahañeo tsy hiorike; aboa’e mb’an-kazavàñe o raha nikafitseo.
12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
Fe aia ty hahaoniñañe hihitse? Aia ka ty toe’ o hilalao?
13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
Tsy fohi’ondaty ty vili’e, toe tsy tendrek’ an-tane’ o veloñeo.
14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
hoe i lalekey, Tsy amako atoa; le hoe i riakey, Tsy amako etoa.
15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
Tsy ikaloam-bolamena, vaho tsy andanjàm-bolafoty.
16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
Tsy añoharañe ami’ty volamena’ i Ofire, ndra an-tsohame sarotse ndra safira.
17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
Tsy añirinkiriña’ ty volamena ndra ty kristaly, tsy tsalohem-panake volamena ki’e.
18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
Tsy ivolañañe ty vaton-driake ndra vato-soa; ambone’ o hangeo ty fikaloan-kihitse.
19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
Tsy oharañe ama’e ty pit-dae’ i Kose, tsy ibalibalihem-bolamena hiringiri’e.
20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
Hirik’ aia arè o hihitseo? Vaho aia ty toe’ o hilalao?
21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
Ie mikafits’ am-pihaino’ ze atao veloñe, vaho mietak’ amo voron-tiokeo.
22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
Hoe ty Tsikeokeoke naho i Havilasy: fa nahatsanon-talily aze o sofi’aio.
23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
Arofoanan’ Añahare i lala’ey, fohi’e ka i toe’ey.
24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
Jilove’e pak’ añ’olo’ ty tane toy, vazoho’e ze he’e ambanen-dikerañe ao.
25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
Ie nanolora’e lanja o tiokeo, vaho nanjara’e an-kapoake o ranoo;
26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
ie nafepè’e o orañeo, naho ty lala’ o helats’ampiñeo;
27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
Le nivazohoe’e, nitseize’e; najado’e vaho tsinikara’e.
28 Èlověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
Le hoe re am’ondatio, Inao: Ty fañeveñañe amy Talè, Izay ro hihitse; ty fisitahañe an-karatiañe ro hilala.
