Jób 28
1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
Habet argentum, venarum suarum principia: et auro locus est, in quo conflatur.
2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
Ferrum de terra tollitur: et lapis solutus calore, in aes vertitur.
3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
Tempus posuit tenebris, et universorum finem ipse considerat, lapidem quoque caliginis, et umbram mortis.
4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
Dividit torrens a populo peregrinante, eos, quos oblitus est pes egentis hominis, et invios.
5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
Terra, de qua oriebatur panis in loco suo, igni subversa est.
6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
Locus sapphiri lapides eius, et glebae illius aurum.
7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
Semitam ignoravit avis, nec intuitus est eam oculus vulturis.
8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
Non calcaverunt eam filii institorum, nec pertransivit per eam leaena.
9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
Ad silicem extendit manum suam, subvertit a radicibus montes.
10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
In petris rivos excidit, et omne pretiosum vidit oculus eius.
11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
Profunda quoque fluviorum scrutatus est, et abscondita in lucem produxit.
12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
Sapientia vero ubi invenitur? et quis est locus intelligentiae?
13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
Nescit homo pretium eius, nec invenitur in terra suaviter viventium.
14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
Abyssus dicit: Non est in me: et mare loquitur: Non est mecum.
15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
Non dabitur aurum obrizum pro ea, nec appendetur argentum in commutatione eius.
16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
Non conferetur tinctis Indiae coloribus, nec lapidi sardonycho pretiosissimo, vel sapphiro.
17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
Non adaequabitur ei aurum vel vitrum, nec commutabuntur pro ea vasa auri:
18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
Excelsa et eminentia non memorabuntur comparatione eius: trahitur autem sapientia de occultis.
19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
Non adaequabitur ei topazius de Aethiopia, nec tincturae mundissimae componetur.
20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
Unde ergo sapientia venit? et quis est locus intelligentiae?
21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
Abscondita est ab oculis omnium viventium, volucres quoque caeli latet.
22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
Perditio et mors dixerunt: Auribus nostris audivimus famam eius.
23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
Deus intelligit viam eius, et ipse novit locum illius.
24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
Ipse enim fines mundi intuetur: et omnia, quae sub caelo sunt, respicit.
25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
Qui fecit ventis pondus, et aquas appendit in mensura.
26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
Quando ponebat pluviis legem, et viam procellis sonantibus:
27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
Tunc vidit illam, et enarravit, et praeparavit, et investigavit.
28 Èlověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
Et dixit homini: Ecce timor Domini, ipsa est sapientia: et recedere a malo, intelligentia.
