Jób 28
1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
“Klosalokuƒe li eye teƒe li si wololõa sika le.
2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
Wokua gayibɔ le tome eye wokpɔa akɔbli ne wololõ akɔblikpe.
3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
Amegbetɔ ɖo seƒe na viviti, etsana le didiƒewo kple viviti tsiɖitsiɖitɔ kekeake me hena tomenuwo.
4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
Eɖe do wògoglo yi eme ʋĩi hedidi tso amenɔƒe gbɔ, teƒe si amewo ƒe afɔ mede kpɔ o; teƒe goglo sia, si didi tso amewo gbɔ lae wonɔa ka me henɔa nyenyem le yame le.
5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
Anyigba si me wokpɔa nuɖuɖu tsonae lae wotrɔ le tome abe dzo me wòto ene.
6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
Woɖea safirkpe tso eƒe kpe siwo wogbã la me eye woɖea sika tso eƒe kewɔ me.
7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
Xe ƒonuwo menya toƒe ɣaɣla ma o eye aʋako aɖeke ƒe ŋku mekpɔe kpɔ o
8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
Gbemelã siwo dana la meka afɔ afi ma kpɔ o, eye dzata aɖeke hã mezɔ afi ma kpɔ o.
9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
Ame ƒe asi gbã kpe sesẽawo eye wòna towo te dze go.
10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
Eɖea mɔ ɖe kpeawo tome eye eƒe ŋkuwo kpɔa eƒe nu xɔasi vovovowo katã.
11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
Etsana le tsidzɔƒewo eye wòhea nu ɣaɣlawo vaa kekeli nu.
12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
“Ke afi ka woakpɔ nunya le? Afi ka gɔmesese nɔna?
13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
Amegbetɔ mese eƒe nuvãnyenye gɔme o, womate ŋu akpɔe le agbagbeawo ƒe anyigba dzi o.
14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
Gogloƒe gblɔ be, ‘Menye tɔnyee o,’ Atsiaƒu gblɔ be, ‘Mele gbɔnye o,’
15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
Womate ŋu aƒlee kple sika nyuitɔ alo woada klosalo ɖe eƒe home nu o.
16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
Màte ŋu aƒlee kple sika adodoe si tso Ofir alo kple kpe xɔasiwo, oniks kple safir o.
17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
Sika alo kristalkpe masɔ kplii o eye womatsɔ sikanuwo gɔ̃ hã aɖɔlii o.
18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
Womayɔ sui kple adzagba ƒe ŋkɔwo gɔ̃ hã ɖe eŋu o elabena nunya ƒe asixɔxɔ kɔ wu gbloti tɔ sãsãsã.
19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
Womatsɔ Kuskpe xɔasi, topaz, asɔ kplii o eye sika nyuitɔ mate ŋu aƒlee o.
20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
“Ekema afi ka nunya tso? Afi ka nye gɔmesese ƒe nɔƒe?
21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
Eɣla ɖe nu gbagbe ɖe sia ɖe ƒe ŋkukpɔƒe eye woɣlae ɖe dziƒoxeviwo gɔ̃ hã.
22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
Tsiẽƒe kple ku gblɔ be, ‘Nyasegblɔ tso eŋuti koe ɖo míaƒe towo me.’
23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
Mawue nya egbɔmɔ eye eya koe nya afi si wòle.
24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
Elabena eyae tea ŋu kpɔa anyigba ƒe mlɔenu ke, eye wòkpɔa nu sia nu si le ɣea te.
25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
Esi wòɖo ya ƒe ŋusẽ anyi, hedzidze tsiwo vɔ,
26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
esi wòwɔ se na tsidzadza, heta mɔ na dziɖegbe kple ahom vɔ la,
27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
enye kɔ kpɔ nunya, dzro eme kpɔ eye wòda asi ɖe edzi, hedoe kpɔ.
28 Èlověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
Tete wògblɔ na amegbetɔ be, ‘Kpɔ ɖa, Aƒetɔ la vɔvɔ̃e nye nunya eye nugbegbe le vɔ̃ gbɔe nye gɔmesese.’”
