Jób 27
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
Addidit quoque Iob, assumens parabolam suam, et dixit:
2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
Vivit Deus, qui abstulit iudicium meum, et Omnipotens, qui ad amaritudinem adduxit animam meam.
3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
Quia donec superest halitus in me, et spiritus Dei in naribus meis,
4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
Non loquentur labia mea iniquitatem, nec lingua mea meditabitur mendacium.
5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
Absit a me ut iustos vos esse iudicem: donec deficiam, non recedam ab innocentia mea.
6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
Iustificationem meam, quam coepi tenere, non deseram: neque enim reprehendit me cor meum in omni vita mea.
7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
Sit ut impius, inimicus meus: et adversarius meus, quasi iniquus.
8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
Quae est enim spes hypocritae si avare rapiat, et non liberet Deus animam eius?
9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
Numquid Deus audiet clamorem eius cum venerit super eum angustia?
10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
Aut poterit in Omnipotente delectari, et invocare Deum omni tempore?
11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
Docebo vos per manum Dei quae Omnipotens habeat, nec abscondam.
12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
Ecce, vos omnes nostis, et quid sine causa vana loquimini?
13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
Haec est pars hominis impii apud Deum, et hereditas violentorum, quam ob Omnipotente suscipient.
14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
Si multiplicati fuerint filii eius, in gladio erunt, et nepotes eius non saturabuntur pane.
15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
Qui reliqui fuerint ex eo, sepelientur in interitu, et viduae illius non plorabunt.
16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
Si comportaverit quasi terram argentum, et sicut lutum praeparaverit vestimenta:
17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
Praeparabit quidem, sed iustus vestietur illis: et argentum innocens dividet.
18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
Aedificavit sicut tinea domum suam, et sicut custos fecit umbraculum.
19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
Dives cum dormierit, nihil secum auferet: aperiet oculos suos, et nihil inveniet.
20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
Apprehendet eum quasi aqua inopia, nocte opprimet eum tempestas.
21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
Tollet eum ventus urens, et auferet, et velut turbo rapiet eum de loco suo.
22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
Et mittet super eum, et non parcet: de manu eius fugiens fugiet.
23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
Stringet super eum manus suas, et sibilabit super illum, intuens locum eius.
