Jób 27

1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

Giobbe riprese il suo discorso e disse:

2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

“Come vive Iddio che mi nega giustizia, come vive l’Onnipotente che mi amareggia l’anima,

3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

finché avrò fiato e il soffio di Dio sarà nelle mie nari,

4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

le mie labbra, no, non diranno nulla d’ingiusto, e la mia lingua non proferirà falsità.

5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

Lungi da me l’idea di darvi ragione! Fino all’ultimo respiro non mi lascerò togliere la mia integrità.

6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

Ho preso a difendere la mia giustizia e non cederò; il cuore non mi rimprovera uno solo de’ miei giorni.

7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

Sia trattato da malvagio il mio nemico e da perverso chi si leva contro di me!

8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

Quale speranza rimane mai all’empio quando Iddio gli toglie, gli rapisce l’anima?

9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

Iddio presterà egli orecchio al grido di lui, quando gli verrà sopra la distretta?

10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

Potrà egli prendere il suo diletto nell’Onnipotente? invocare Iddio in ogni tempo?

11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

Io vi mostrerò il modo d’agire di Dio, non vi nasconderò i disegni dell’Onnipotente.

12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

Ma queste cose voi tutti le avete osservate e perché dunque vi perdete in vani discorsi?

13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

Ecco la parte che Dio riserba all’empio, l’eredità che l’uomo violento riceve dall’Onnipotente.

14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

Se ha figli in gran numero son per la spada; la sua progenie non avrà pane da saziarsi.

15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

I superstiti son sepolti dalla morte, e le vedove loro non li piangono.

16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

Se accumula l’argento come polvere, se ammucchia vestiti come fango;

17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

li ammucchia, sì, ma se ne vestirà il giusto, e l’argento l’avrà come sua parte l’innocente.

18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

La casa ch’ei si edifica è come quella della tignuola, come il capanno che fa il guardiano della vigna.

19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

Va a letto ricco, ma per l’ultima volta; apre gli occhi e non è più.

20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

Terrori lo sorprendono come acque; nel cuor della notte lo rapisce un uragano.

21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

Il vento d’oriente lo porta via, ed egli se ne va; lo spazza in un turbine dal luogo suo.

22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

Iddio gli scaglia addosso i suoi dardi, senza pietà, per quanto egli tenti di scampare a’ suoi colpi.

23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

La gente batte le mani quando cade, e fischia dietro a lui quando lascia il luogo dove stava.