Jób 27
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
Und Hiob setzte seine Rede fort und sprach:
2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
So wahr Gott lebt, der mir mein Recht entzogen, und der Allmächtige, der meine Seele betrübt hat:
3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
Solange noch mein Odem in mir ist und der Hauch Gottes in meiner Nase,
4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
sollen meine Lippen nichts Verkehrtes reden und meine Zunge keine Lüge aussprechen.
5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
Ferne sei es von mir, daß ich euch Recht gebe, ich werde mir meine Unschuld nicht nehmen lassen bis an mein Ende!
6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
Ich habe an meiner Gerechtigkeit festgehalten und werde sie nicht loslassen, mein Gewissen straft mich über keinen meiner Tage;
7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
mein Feind aber müsse verurteilt werden und meine Widersacher Unrecht haben.
8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
Denn was für eine Hoffnung hat der Frevler, wenn Gott [ihn] abschneidet, wenn er ihm seine Seele entzieht?
9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
Wird Gott sein Geschrei erhören, wenn Not über ihn kommt?
10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
Hätte er seine Lust an dem Allmächtigen, so würde er Gott allezeit anrufen.
11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
Ich will euch über Gottes Hand belehren und, was es mit dem Allmächtigen für eine Bewandtnis hat, euch nicht verhehlen.
12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
Siehe, ihr alle habt es ja gesehen (warum redet ihr so unnütze Worte)?
13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
Das ist das Teil, das der gottlose Mensch von Gott, und dies das Erbe, das die Tyrannen vom Allmächtigen erhalten:
14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
Wenn seine Kinder sich mehren, so ist's für das Schwert, und seine Nachkommenschaft hat nicht Brot genug.
15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
Seine Entronnenen sinken durch die Pest ins Grab, und ihre Witwen beweinen sie nicht.
16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
Wenn er schon Geld zusammenscharrt wie Staub und Kleider zusammenhäuft wie Kot,
17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
so bringt er sie zwar zusammen, aber der Gerechte wird sie anziehen, und in das Geld werden sich die Unschuldigen teilen.
18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
Er baut sein Haus wie die Motte und wie ein Hüttlein, das der Hüter macht.
19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
Reich legt er sich hin und tut es nicht wieder; in einem Augenblick ist er dahin:
20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
Schrecken ergreift ihn wie eine Wasserflut, der Sturmwind führt ihn über Nacht davon.
21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
Ein Ostwind ergreift ihn, und er fährt dahin, er rafft ihn von seiner Stätte hinweg.
22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
Schonungslos schleudert Er Geschosse nach ihm, eiligst muß er fliehen vor seiner Hand.
23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
Man klatscht mit den Händen über ihn und zischt ihn aus an seinem Ort.
