Jób 27
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
Job, prenant encore de nouveau sa parabole, dit:
2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
Vive Dieu, qui a écarté mon jugement, et le Tout-Puissant, qui a plongé mon âme dans l’amertume!
3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
Tant qu’il y aura haleine en moi, et un souffle de Dieu dans mes narines,
4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
Mes lèvres ne prononceront pas d’iniquité, et ma langue ne murmurera pas de mensonge.
5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
Loin de moi que je juge que vous êtes justes; jusqu’à ce que je défaille, je ne me désisterai pas de mon innocence.
6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
Je n’abandonnerai pas ma justification que j’ai commencé à faire; car mon cœur ne me reproche rien dans toute ma vie.
7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
Que mon ennemi soit comme un impie, et mon adversaire comme un injuste.
8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
Car quel est l’espoir d’un hypocrite, s’il ravit par avarice, et que Dieu ne délivre point son âme?
9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
Est-ce que Dieu entendra son cri, lorsque viendra sur lui l’angoisse?
10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
Ou bien pourra-t-il mettre ses délices dans le Tout-Puissant, et invoquer Dieu en tout temps?
11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
Je vous enseignerai avec le secours de Dieu, ce que fait le Tout-Puissant, et je ne le cacherai pas.
12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
Mais vous tous, vous le savez; et pourquoi dites-vous sans raison des choses vaines?
13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
Voici la part d’un homme impie devant Dieu, et l’héritage que les violents recevront du Tout-Puissant.
14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
Si ses enfants se multiplient, ils appartiendront au glaive; et ses descendants ne se rassasieront pas de pain.
15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
Ceux qui resteront de lui, seront ensevelis dans leur ruine, et ses veuves ne pleureront pas.
16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
S’il accumule l’argent comme de la poussière, et s’il amasse des vêtements comme il ferait de la boue,
17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
Il les préparera, il est vrai, mais un juste s’en revêtira; et son argent, un innocent le partagera.
18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
Il a bâti, comme les vers, sa maison, et, comme le gardien, il s’est fait un abri.
19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
Un riche, lorsqu’il s’endormira, n’emportera rien avec lui; il ouvrira ses yeux, et il ne trouvera rien.
20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
L’indigence le surprendra comme l’eau, qui déborde; pendant la nuit, une tempête l’accablera.
21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
Un vent brûlant le saisira et l’emportera; et comme un tourbillon l’enlèvera de sa place.
22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
Et Dieu enverra sur lui l’infortune, et ne l’épargnera pas; lui fera tous ses efforts pour s’enfuir de sa main.
23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
Celui qui regardera son lieu frappera sur lui des mains, et sifflera sur lui.
