Jób 27
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
Job, poursuivant l’exposé de son thème, dit:
2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
Par le Dieu vivant, qui a supprimé mon droit, par le Tout-Puissant qui m’a rempli d’amertume!
3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
Tant que j’aurai la force de respirer, et que le souffle de Dieu sera dans mes narines,
4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
mes lèvres ne diront pas d’injustice, ma langue ne proférera pas de fausseté.
5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
A Dieu ne plaise que je vous donne raison! Jusqu’à mon dernier soupir, je ne dépouillerai point mon intégrité;
6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
je m’accroche à ma vertu, sans lâcher prise; ma conscience ne me fait honte d’aucun de mes jours.
7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
Qu’il en soit de mon ennemi comme du méchant, de mon adversaire comme du malfaiteur!
8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
Car quel sera l’espoir de l’impie lorsque Dieu arrachera, ravira son âme?
9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
Ses cris seront-ils entendus de Dieu, lorsque les tourments viendront l’assaillir?
10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
Trouvera-t-il du réconfort dans le Tout-Puissant? Osera-t-il l’invoquer en tout temps?
11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
Je vais vous montrer à l’œuvre la main de Dieu, et les desseins du Tout-Puissant, je ne les cacherai point.
12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
Mais quoi! Vous avez tous vu ce qu’il en est! Pourquoi donc tenir de si vains discours?
13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
Voici la part que Dieu assigne à l’homme impie, l’héritage que les violents reçoivent du Tout-Puissant:
14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
si ses enfants se multiplient, c’est pour le glaive; ses descendants n’auront pas de quoi manger à leur faim.
15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
Les siens qui auront survécu, la peste les enterrera, et ses veuves ne pleureront pas.
16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
S’Il amasse de l’argent comme la poussière, s’il entasse des vêtements comme le limon,
17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
il pourra les entasser, mais c’est le juste qui les endossera, c’est l’homme de bien qui se partagera son argent.
18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
La maison qu’il s’est bâtie est comme celle de la teigne, comme la hutte construite par le guetteur.
19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
En pleine opulence il succombe et n’est pas enseveli; il ouvre les yeux, et il n’est déjà plus.
20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
Les frayeurs l’atteignent comme une trombe d’eau; de nuit, l’ouragan l’enlève.
21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
Le vent d’Est l’emporte et le fait disparaître; il l’arrache violemment de sa demeure.
22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
Dieu l’accable, sans ménagement, de ses traits: il faut qu’il s’enfuie pour échapper à ses coups.
23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
On bat des mains à son sujet, et on accompagne de ricanements sa disparition.
