Jób 27
1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
And Job adds to lift up his allegory and says:
2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
“God lives! He turned aside my judgment, And the Mighty—He made my soul bitter.
3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
For all the while my breath [is] in me, And the wind of God in my nostrils.
4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
My lips do not speak perverseness, And my tongue does not utter deceit.
5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
Defilement to me—if I justify you, Until I expire I do not turn aside my integrity from me.
6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
On my righteousness I have laid hold, And I do not let it go, My heart does not reproach me while I live.
7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
My enemy is as the wicked, And my withstander as the perverse.
8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
For what [is] the hope of the profane, When He cuts off? When God casts off his soul?
9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
[Does] God hear his cry, When distress comes on him?
10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
Does he delight himself on the Mighty? Call God at all times?
11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
I show you by the hand of God, That which [is] with the Mighty I do not hide.
12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
Behold, you—all of you—have seen, And why [is] this—you are altogether vain?
13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
This [is] the portion of wicked man with God, And the inheritance of terrible ones They receive from the Mighty.
14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
If his sons multiply—a sword [is] for them. And his offspring [are] not satisfied [with] bread.
15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
His remnant are buried in death, And his widows do not weep.
16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
If he heaps up silver as dust, And prepares clothing as clay,
17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
He prepares—and the righteous puts [it] on, And the innocent apportions the silver.
18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
He has built his house as a moth, And as a shelter a watchman has made.
19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
He lies down rich, and he is not gathered, He has opened his eyes, and he is not.
20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
Terrors overtake him as waters, By night a whirlwind has stolen him away.
21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
An east wind takes him up, and he goes, And it frightens him from his place,
22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
And it casts at him, and does not spare, He diligently flees from its hand.
23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
It claps its hands at him, And it hisses at him from his place.”
