Jób 27

1 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

Job nastavi svoju besjedu i reče:

2 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

“Živoga mi Boga što mi pravdu krati i Svesilnog koji dušu mi zagorča:

3 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

sve dok duha moga bude još u meni, dok mi dah Božji u nosnicama bude,

4 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

usne moje neće izustiti zloću niti će laž kakva doći na moj jezik.

5 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

Daleko od mene da vam dadem pravo, nedužnost svoju do zadnjeg daha branim.

6 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

Pravde svoje ja se držim, ne puštam je; zbog mojih me dana srce korit' neće.

7 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

Neka mi dušmana kob opakog snađe, a mog protivnika udes bezbožnikov!

8 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

Čemu se nadati može kad vapije i kada uzdiže k Bogu dušu svoju?

9 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

Hoće li čuti Bog njegove krikove kada se na njega obori nevolja?

10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

Zar će se radovat' on u Svesilnome, zar će Boga svakog časa zazivati?

11 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

Ali Božju ruku ja ću vam pokazat' i neću vam sakrit namjere Svesilnog.

12 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

Eto, sve ste sami mogli to vidjeti, što se onda u ispraznosti gubite?”

13 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

“Ovu sudbu Bog dosuđuje opakom, ovo baštini silnik od Svemogućeg.

14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

Ima li sinova mnogo, mač ih čeka, a porod mu neće imat' dosta kruha.

15 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

Smrt će sahranit' preživjele njegove i udovice ih oplakivat neće.

16 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

Ako i srebra k'o praha nagomila, ako i nakupi haljina k'o blata,

17 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

nek' ih skuplja, odjenut će ih pravednik, ljudi će nedužni podijeliti srebro.

18 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

Od paučine je kuću sagradio, kolibicu kakvu sebi diže čuvar:

19 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

bogat je legao, al' po posljednji put; kad oči otvori, ničeg više nema.

20 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

Usred bijela dana strava ga spopada, noću ga oluja zgrabi i odnese.

21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

Istočni ga vjetar digne i odvuče, daleko ga baca od njegova mjesta.

22 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

Bez milosti njime vitla on posvuda, dok mu ovaj kuša umaći iz ruke.

23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

Rukama plješću nad njegovom propašću i zvižde na njega kamo god došao.