Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
PUESTO que no son ocultos los tiempos al Todopoderoso, ¿por qué los que le conocen no ven sus días?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Traspasan los términos, roban los ganados, y apaciéntanlos.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
Llévanse el asno de los huérfanos; prenden el buey de la viuda.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Hacen apartar del camino á los menesterosos: y todos los pobres de la tierra se esconden.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
He aquí, como asnos monteses en el desierto, salen á su obra madrugando para robar; el desierto es mantenimiento de sus hijos.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
En el campo siegan su pasto, y los impíos vendimian la viña [ajena].
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Al desnudo hacen dormir sin ropa, y que en el frío no tenga cobertura.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
Con las avenidas de los montes se mojan, y abrazan las peñas sin tener abrigo.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
Quitan el pecho á los huérfanos, y de sobre el pobre toman la prenda.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Al desnudo hacen andar sin vestido, y á los hambrientos quitan los hacecillos.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
De dentro de sus paredes exprimen el aceite, pisan los lagares, y mueren de sed.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
De la ciudad gimen los hombres, y claman las almas de los heridos de muerte: mas Dios no puso estorbo.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Ellos son los que, rebeldes á la luz, nunca conocieron sus caminos, ni estuvieron en sus veredas.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
A la luz se levanta el matador, mata al pobre y al necesitado, y de noche es como ladrón.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
El ojo del adúltero está aguardando la noche, diciendo: No me verá nadie: y esconde su rostro.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
En las tinieblas minan las casas, que de día para sí señalaron; no conocen la luz.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Porque la mañana es á todos ellos como sombra de muerte; si son conocidos, terrores de sombra de muerte [los toman].
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Son instables más que la superficie de las aguas; su porción es maldita en la tierra; no andarán por el camino de las viñas.
La sequía y el calor arrebatan las aguas de la nieve; y el sepulcro á los pecadores. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
Olvidaráse de ellos el seno materno; de ellos sentirán los gusanos dulzura; nunca más habrá de ellos memoria, y como un árbol serán los impíos quebrantados.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
A la mujer estéril que no paría, afligió; y á la viuda nunca hizo bien.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
Mas á los fuertes adelantó con su poder: levantóse, y no se da por segura la vida.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
Le dieron á crédito, y se afirmó: sus ojos están sobre los caminos de ellos.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Fueron ensalzados por un poco, mas desaparecen, y son abatidos como cada cual: serán encerrados, y cortados como cabezas de espigas.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Y si no, ¿quién me desmentirá ahora, ó reducirá á nada mis palabras?
