< Jób 24 >
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
¿Por qué no son reservados los tiempos oportunos por ʼEL-Shadday? ¿Por qué los que lo conocen no vislumbran sus días?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Hay los que remueven los linderos, roban los rebaños y los devoran,
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
se llevan el asno de los huérfanos, toman en prenda el buey de la viuda,
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
apartan del camino a los necesitados y hacen que se escondan todos los pobres de la tierra.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Allí están, como asnos del desierto. Salen a su tarea y buscan con ansia el sustento. La región fría es la que ofrece alimento a sus hijos,
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
cosechan en campo ajeno, y tienen que rebuscar en la viña del perverso.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Pasan la noche desnudos, faltos de ropa y no tienen cobertura contra el frío.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
El aguacero de las montañas los empapa, y se pegan a las rocas por falta de refugio.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
Hay otros que arrancan del pecho al huérfano, y toman en prenda al bebé del pobre.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Hacen que anden mudos, sin ropa, y quitan las gavillas al hambriento,
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
los que exprimen el aceite en sus molinos, y pisan sus lagares, pero tienen sed.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
Desde la ciudad gimen los hombres y claman los heridos, pero ʼElohim no atiende sus necedades.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Son los que se rebelan contra la luz. No quieren conocer sus caminos ni están en sus sendas.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
De madrugada se levanta el asesino, mata al pobre y al menesteroso, y de noche actúa como ladrón.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
El adúltero espera la llegada de la noche y se dice: Nadie me verá. Y cubre su cara.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
Mina las casas en la oscuridad. Durante el día se encierra. No conoce la luz del sol.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Porque la mañana le es lo mismo que densa oscuridad, porque está familiarizado con los terrores de densa oscuridad.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Es veloz sobre la superficie del agua. Su parte es maldita en la tierra. No volverá por el camino de las viñas.
19 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol )
Como la sequía y el calor le roban el agua a la nieve, así hace el Seol a los que pecaron. (Sheol )
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
Los olvidará el seno materno. Dulce será su sabor a los gusanos. Nunca serán recordados, y como un árbol serán quebrantados los perversos.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
Porque maltrataron a la estéril, a la que no da a luz, y no hacen bien a la viuda.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
La sequía arruina también a los poderosos con su poder. Se levantan y no creen ni en su propia vida.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
ʼElohim les da seguridad, y ellos confían en ella. Los ojos de Él observan sus caminos.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Aunque ensalzados por un tiempo, desaparecen. Son abatidos, marchitados como plantas y cortados como espigas.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Si esto no es así, ¿quién me puede probar que soy un mentiroso, y dejar sin valor mis palabras?