Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
“¿Por qué el Todopoderoso no fija tiempos (para el juicio)? ¿y por qué los que le conocen no saben el día fijado por Él?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Hay quienes remueven mojones, roban rebaños y los apacientan;
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
se llevan el asno de los huérfanos, toman en prenda el buey de la viuda;
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
no dejan pasar a los pobres por el camino, y todos los humildes del país se esconden.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Mira cómo estos salen a su trabajo como los asnos monteses del desierto, buscando una presa hasta la tarde, sin hallar alimento para sus hijos.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
En el campo cortan el trigo (ajeno), y vendimian la viña del inicuo.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Pasan la noche desnudos, por falta de ropa, no tienen abrigo contra el frío.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
Mojados con las lluvias de las montañas se acurrucan contra las peñas, porque no tienen donde abrigarse.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
(Y hay opresores que) arrancan al huérfano del pecho, y toman en prenda la ropa de los pobres,
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
que andan desnudos sin vestidos, cargan hambrientos con las gavillas;
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
exprimen el aceite entre sus muros, y sedientos pisan sus lagares.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
Desde la ciudad se oyen gemidos y clama el alma de los muertos; pero Dios no atiende su oración.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Y hay quienes aborrecen la luz; no conocen sus caminos, ni quieren atenerse a sus senderos.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
Al alba se levanta el homicida para matar al desvalido y al pobre, y en la oscuridad sale como ladrón.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
Aguarda la noche el ojo del adúltero, diciendo: «No me verá ojo alguno» y se emboza la cara.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
Otros de noche fuerzan las casas, y de día se esconden, pues no quieren ver la luz.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Para todos ellos el alba es sombra de muerte; más los terrores de la noche les son familiares;
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
(huyen) veloces sobre la superficie de las aguas. ¡Maldita su prole sobre la tierra! ¡No ande por el camino de sus viñas!
Como la sequía y el calor absorben las aguas de la nieve, así (engulle) el scheol al pecador. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
Se olvida de él el seno materno, gusanos le comen como dulce manjar, no quedará memoria de su nombre. Como árbol será deshecha la maldad.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
Porque alimentaba a la estéril, que no tenía hijos, y no hacía bien a la viuda.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
Pero (Dios) con su fuerza derriba a los poderosos; se levanta, y ninguno está seguro de su vida.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
Los deja vivir en seguridad y confianza, pero sus ojos velan sobre los caminos de ellos.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Se ven ensalzados por un poco, y luego desaparecen, son derribados y cosechados como todos los hombres; son segados como espigas del trigal.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Si no es así, ¿quién me desmentirá y declarará nula mi palabra?”
