Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
Зашто Свемогућем нису сакривена времена? И који Га знају, не виде дана Његових?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Међе помичу безбожни, отимају стадо и пасу;
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
Магарца сиротама одгоне; у залогу узимају вола удовици;
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Сиромахе одбијају с пута; убоги у земљи крију се сви.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Гле, као дивљи магарци у пустињи излазе на посао свој устајући рано на плен; пустиња је храна њима и деци њиховој.;
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
Жању њиву и беру виноград који није њихов;
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Гола нагоне да ноћује без хаљине, који се немају чим покрити по зими,
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
Окисли од пљуска у гори, немајући заклона, привијају се к стени.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
Грабе сироче од дојке и са сиромаха скидају залог.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Голог остављају да иде без хаљине, и оне који носе снопове да гладују.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
Који међу њиховим зидовима уље цеде и грожђе у кацама газе, подносе жеђ.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
Људи у граду уздишу, и душе побијених вичу, а Бог не укида то.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Они се противе светлости, не знају за путеве њене и не стају на стазама њеним.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
Зором устајући крвник убија сиромаха и убогог; а ноћу је као лупеж.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
И око курварово пази на сумрак говорећи: Да ме око не види. И сакрива лице.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
Прокопавају по мраку куће, које обдан себи забележе; не знају за светлост.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Јер је зора њима свима сен смртни; ако их ко позна, страх их је сена смртног.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Брзи су као поврх воде, проклет је део њихов на земљи; неће видети пута виноградског.
Као што суша и врућина граби воде снежне, тако гроб грешнике. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
Заборавља их утроба материна, слатки су црвима, не спомињу се више; као дрво скршиће се неправедник.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
Здружује с њим нероткињу која не рађа, и удовици не чини добра.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
Граби јаке својом силом; остане ли који, не узда се у живот свој.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
Да му Бог да у шта ће се поуздати; али очи Његове пазе на њихове путе.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Узвисе се за мало, па их нема; падају и гину као сви други, и као врх од класа одсецају се.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Није ли тако? Ко ће ме утерати у лаж и обратити у ништа речи моје?
