Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
“Por que o Todo-Poderoso não se deita? Por que aqueles que o conhecem não vêem seus dias?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
There são pessoas que removem os pontos de referência. Eles tiram os rebanhos com violência e os alimentam.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
They afastar o burro dos órfãos de pai, e tomam o boi da viúva como penhor.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Eles desviam os necessitados do caminho. Os pobres da terra se escondem todos.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Veja, como burros selvagens no deserto, eles saem para seu trabalho, procurando diligentemente por comida. A natureza selvagem lhes dá pão para seus filhos.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
They cortam seus alimentos no campo. Eles respigam o vinhedo dos ímpios.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Eles ficam a noite toda nus sem roupa, e não têm cobertura no frio.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
They estão molhados com os banhos das montanhas, e abraçar a rocha por falta de um abrigo.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
There são aqueles que arrancam o sem-pai do peito, e assumir um compromisso com os pobres,
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
para que eles andem nus sem roupa. Por terem fome, eles carregam as roldanas.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
Eles produzem óleo dentro das paredes destes homens. Eles pisam em prensas de vinho, e sofrem sede.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
De fora da cidade populosa, os homens gemem. A alma do ferido grita, no entanto, Deus não considera a insensatez.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
“Estes são daqueles que se rebelam contra a luz. Eles não conhecem seus caminhos, nem ficar em seus caminhos.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
O assassino se levanta com a luz. Ele mata os pobres e necessitados. Durante a noite, ele é como um ladrão.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
O olho também do adúltero espera o crepúsculo, dizendo: “Nenhum olho me verá”. Ele disfarça seu rosto.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
No escuro, eles escavam através das casas. Eles se fecham durante o dia. Eles não conhecem a luz.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Pois a manhã é para todos eles como escuridão espessa, pois eles conhecem os terrores da escuridão espessa.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
“Eles são espuma na superfície das águas. Sua porção está amaldiçoada na terra. Eles não se transformam no caminho dos vinhedos.
A seca e o calor consomem as águas da neve, assim como Sheol aqueles que pecaram. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
O útero vai esquecê-lo. A minhoca se alimentará docemente dele. Ele não será mais lembrado. A iniqüidade será quebrada como uma árvore.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
Ele devora os estéreis que não suportam. Ele não mostra nenhuma gentileza para com a viúva.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
No entanto, Deus preserva os poderosos por seu poder. Ele se levanta quem não tem garantia de vida.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
Deus lhes dá segurança, e eles descansam nela. Seus olhos estão postos em seus caminhos.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Eles são exaltados; ainda assim, por pouco tempo, e já se foram. Sim, eles são trazidos para baixo, eles são tirados do caminho como todos os outros, e são cortadas como a parte superior das espigas de grão.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Se não for assim agora, quem me provará um mentiroso, e fazer meu discurso não valer nada”...
