Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
Ab Omnipotente non sunt abscondita tempora: qui autem noverunt eum, ignorant dies illius.
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Alii terminos transtulerunt, diripuerunt greges, et paverunt eos.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
Asinum pupillorum abegerunt, et abstulerunt pro pignore bovem viduae.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Subverterunt pauperum viam, et oppresserunt pariter mansuetos terrae.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Alii quasi onagri in deserto egrediuntur ad opus suum: vigilantes ad praedam, praeparant panem liberis.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
Agrum non suum demetunt: et vineam eius, quem vi oppresserint, vindemiant.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Nudos dimittunt homines, indumenta tollentes, quibus non est operimentum in frigore:
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
Quos imbres montium rigant: et non habentes velamen, amplexantur lapides.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
Vim fecerunt depraedantes pupillos, et vulgum pauperem spoliaverunt.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Nudis et incedentibus absque vestitu, et esurientibus tulerunt spicas.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
Inter acervos eorum meridiati sunt, qui calcatis torcularibus sitiunt.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
De civitatibus fecerunt viros gemere, et anima vulneratorum clamavit, et Deus inultum abire non patitur.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Ipsi fuerunt rebelles lumini, nescierunt vias eius, nec reversi sunt per semitas eius.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
Mane primo consurgit homicida, interficit egenum et pauperem: per noctem vero erit quasi fur.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
Oculus adulteri observat caliginem, dicens: Non me videbit oculus: et operiet vultum suum.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
Perfodit in tenebris domos, sicut in die condixerant sibi, et ignoraverunt lucem.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Si subito apparuerit aurora, arbitrantur umbram mortis: et sic in tenebris quasi in luce ambulant.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Levis est super faciem aquae: maledicta sit pars eius in terra, nec ambulet per viam vinearum.
Ad nimium calorem transeat ab aquis nivium, et usque ad inferos peccatum illius. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
Obliviscatur eius misericordia: dulcedo illius vermes: non sit in recordatione, sed conteratur quasi lignum infructuosum.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
Pavit enim sterilem, et quae non parit, et viduae bene non fecit.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
Detraxit fortes in fortitudine sua: et cum steterit, non credet vitae suae.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
Dedit ei Deus locum poenitentiae, et ille abutitur eo in superbiam: oculi autem eius sunt in viis illius.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Elevati sunt ad modicum, et non subsistent, et humiliabuntur sicut omnia, et auferentur, et sicut summitates spicarum conterentur.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Quod si non est ita, quis me potest arguere esse mentitum, et ponere ante Deum verba mea?
