Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
“Why does the Almighty not reserve times for judgment? Why may those who know Him never see His days?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Men move boundary stones; they pasture stolen flocks.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
They drive away the donkey of the fatherless and take the widow’s ox in pledge.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
They push the needy off the road and force all the poor of the land into hiding.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
Indeed, like wild donkeys in the desert, the poor go to work foraging for food; the wasteland is food for their children.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
They gather fodder in the fields and glean the vineyards of the wicked.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Without clothing, they spend the night naked; they have no covering against the cold.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
Drenched by mountain rains, they huddle against the rocks for want of shelter.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
The fatherless infant is snatched from the breast; the nursing child of the poor is seized for a debt.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Without clothing, they wander about naked. They carry the sheaves, but still go hungry.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
They crush olives within their walls; they tread the winepresses, but go thirsty.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
From the city, men groan, and the souls of the wounded cry out, yet God charges no one with wrongdoing.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Then there are those who rebel against the light, not knowing its ways or staying on its paths.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
When daylight is gone, the murderer rises to kill the poor and needy; in the night he is like a thief.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
The eye of the adulterer watches for twilight. Thinking, ‘No eye will see me,’ he covers his face.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
In the dark they dig through houses; by day they shut themselves in, never to experience the light.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
For to them, deep darkness is their morning; surely they are friends with the terrors of darkness!
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
They are but foam on the surface of the water; their portion of the land is cursed, so that no one turns toward their vineyards.
As drought and heat consume the melting snow, so Sheol steals those who have sinned. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
The womb forgets them; the worm feeds on them; they are remembered no more. So injustice is like a broken tree.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
They prey on the barren and childless, and show no kindness to the widow.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
Yet by His power, God drags away the mighty; though rising up, they have no assurance of life.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
He gives them a sense of security, but His eyes are on their ways.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
They are exalted for a moment, then they are gone; they are brought low and gathered up like all others; they are cut off like heads of grain.
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
If this is not so, then who can prove me a liar and reduce my words to nothing?”
