Jób 24
1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
Zašto Svesilni ne promatra vremena, a dane njegove ne vide mu vjernici?
2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Bezbožnici pomiču granice, otimaju stado i pasu ga.
3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
Sirotama odvode magarca, udovi u zalog vola dižu.
4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Siromahe tjeraju sa puta; skrivaju se ubogari zemlje.
5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
K'o magarci divlji u pustinji zarana idu da plijen ugrabe: pustinja im hrani mališane.
6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
Po tuđem polju oni pabirče, paljetkuju vinograd opakog.
7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
Goli noće, nemaju haljine, ni pokrivača protiv studeni.
8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
Oni kisnu na planinskom pljusku; bez skloništa uz hrid se zbijaju.
9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
Otkidaju od sise sirotu, ubogom u zalog dijete grabe.
10 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Goli hode, nemaju haljina; izgladnjeli, tuđe snoplje nose.
11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
Oni mlina za ulje nemaju; ožednjeli, gaze u kacama.
12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
Samrtnici hropću iz gradova, ranjenici u pomoć zazivlju. Al' na sve to Bog se oglušuje.
13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Ima onih koji mrze svjetlost: ne priznaju njezinih putova niti se staza drže njezinih.
14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
Za mraka se diže ubojica, kolje ubogog i siromaha. U gluhoj se noći lopov skiće [16a] i u tmini provaljuje kuće.
15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
Sumrak žudi oko preljubnika: 'Nitko me vidjet neće', kaže on i zastire velom svoje lice.
16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
[16b]Za vidjela oni se skrivaju, oni neće da za svjetlost znaju.
17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Zora im je kao sjena smrtna: kad zarudi, silan strah ih hvata.
18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Prije nego svane, on već hitro bježi kloneći se puta preko vinograda. Njegova su dobra prokleta u zemlji.
K'o što vrućina i žega snijeg upija, tako i Podzemlje proždire grešnike. (Sheol h7585)
20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
Zaboravilo ga krilo što ga rodi, ime se njegovo više ne spominje: poput stabla zgromljena je opačina.
21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
Ženu nerotkinju on je zlostavljao, udovici nije učinio dobra.
22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
Al' Onaj što snažno hvata nasilnike, ustaje, a njima sva se nada gasi.
23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
Dade mu sigurnost, i on se pouzda; okom je njegove nadzirao staze.
24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Dignu se za kratko, a onda nestanu, ruše se i kao svi drugi istrunu, posječeni kao glave klasovima.”
25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
Nije li tako? Tko će me u laž utjerat'? Tko moje riječi poništiti može?”
