Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
Job svarade, och sade:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
Mitt tal blifver ännu bedröfvadt; min magt är svag för mitt suckandes skull.
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
Ack! det jag visste, huru jag skulle finna honom, och komma till hans stol;
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Och sätta min rätt fram för honom, och uppfylla min mun med straff;
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Och förfara hvad ord han mig svara ville, och förnimma hvad han mig sägandes vorde!
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
Vill han med stora magt träta med mig? Han ställe sig icke så emot mig;
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
Utan lägge mig före hvad likt är, så vill jag väl vinna min rätt.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
Men går jag rätt framåt, så är han der intet; går jag tillbaka, så varder jag honom intet varse.
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
Är han på venstra sidone, så fattar jag honom intet; förgömmer han sig på högra sidone, så ser jag honom intet.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
Men han känner väl min väg; han försöke mig, så skall jag funnen varda såsom guld;
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
Ty jag sätter min fot uppå hans fjät, och håller hans väg, och viker intet deraf;
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
Och träder intet ifrå hans läppars bud, och bevarar hans muns ord, mer än jag skyldig är.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
Han är enig; ho vill svara honom? Och han gör allt som han vill.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
Och om han mig än vedergäller hvad jag förtjent hafver, så står ändå för honom mycket tillbaka.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Derföre är jag förskräckt för honom, och när jag det märker, så fruktar jag mig för honom.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Gud hafver gjort mitt hjerta blödigt, och den Allsmägtige hafver mig förskräckt;
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
Ty mörkret vänder icke åter med mig, och mörker vill för mig intet bortgömdt varda.
