Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
Y respondió Job, y dijo:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
Hoy también hablaré con amargura; que es más grave mi llaga que mi gemido.
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
¡Quién me diera el saber dónde hallar a Dios! Yo iría hasta su silla.
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Ordenaría juicio delante de él, y llenaría mi boca de argumentos.
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Yo sabría lo que él me respondería, y entendería lo que me dijese.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
¿Por ventura pleitearía conmigo con grandeza de fuerza? No; antes él la pondría en mí.
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
Allí el recto disputaría con él; y escaparía para siempre del que me condena.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
He aquí yo iré al oriente, y no lo hallaré; y al occidente, y no lo percibiré.
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
Si al norte él obrare, yo no lo veré; al mediodía se esconderá, y no lo veré.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
Mas él conoció mi camino; me probó, y salí como oro.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
Mis pies tomaron su rastro; guardé su camino, y no me aparté.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
Del mandamiento de sus labios nunca me separé; guardé las palabras de su boca más que mi comida.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
Pero si él se determina en una cosa, ¿quién lo apartará? Su alma deseó, e hizo.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
Por tanto él acabará lo que me es necesario; y muchas cosas como éstas hay en él.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Por lo cual yo me espantaré delante de su rostro; consideraré, y lo temeré.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Dios ha enternecido mi corazón, y el Omnipotente me ha espantado.
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
¿Por qué no fui yo cortado delante de las tinieblas, y cubrió con oscuridad mi rostro?
