Jób 23

1 Tedy odpověděl Job a řekl:

Y respondió Job, y dijo:

2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

Hoy también hablaré con amargura, y será más grave mi llaga que mi gemido.

3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

¡Quién diese que le conociese, y le hallase! yo iría hasta su trono.

4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

Ordenaría juicio delante de él, y mi boca henchiría de argumentos.

5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

Yo sabría lo que él me respondería, y entendería lo que me dijese.

6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

¿Pleitearía conmigo con multitud de fuerza? No: antes él la pondría en mí.

7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

Allí el recto disputaría con él; y escaparía para siempre de él que me condena.

8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

He aquí, yo iré al oriente, y no le hallaré, y al occidente, y no le entenderé.

9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

Si al norte él obrare, yo no le veré: al mediodía se esconderá, y no le veré.

10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

Mas él conoció mi camino: probóme, y salí como oro.

11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

Mis pies tomaron su rastro: guardé su camino, y no me aparté.

12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

Del mandamiento de sus labios nunca me quité: las palabras de su boca guardé más que mi comida.

13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

Y si él se determina en una cosa, ¿quién le apartará? Su alma deseó, e hizo.

14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

Por tanto él acabará lo que ha determinado de mí; y muchas cosas como estas hay en él.

15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

Por lo cual yo me espantaré delante de su rostro: consideraré, y temerle he.

16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

Dios ha enternecido mi corazón, y el Omnipotente me ha espantado.

17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

¿Por qué yo no fui cortado delante de las tinieblas, y cubrió con oscuridad mi rostro?