Jób 23
1 Tedy odpověděl Job a řekl:
А Јов одговори и рече:
2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
Још је тужњава моја одмет? А невоља је моја тежа од уздаха мојих.
3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
О, кад бих знао како бих нашао Бога! Да отидем до престола Његовог,
4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Да разложим пред Њим парбу своју, и уста своја напуним разлога,
5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Да знам шта би ми одговорио, и разумем шта би ми рекао.
6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
Би ли се према великој својој сили прео са мном? Не; него би ми помогао.
7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
Онде би се праведан човек могао правдати с Њим, и ослободио бих се за свагда од свог судије.
8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
Гле, ако пођем напред, нема Га; ако ли натраг, не находим Га;
9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
Ако на лево ради, не видим Га; ако на десно, заклонио се, не могу Га видети.
10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
Али Он зна пут мој; кад ме окуша, изаћи ћу као злато.
11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
По стопама је Његовим ступала нога моја; пута Његова држао сам се, и не зађох.
12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
Од заповести уста Његових нисам одступао; чувао сам речи уста Његових више него свој ужитак.
13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
Али кад Он шта науми, ко ће Га одвратити? Шта душа Његова зажели, оно чини.
14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
И извршиће шта је наумио за ме; и тога има у Њега много.
15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Зато сам се уплашио од Њега; и кад то мислим, страх ме је од Њега.
16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
Бог је растопио срце моје, Свемогући ме је уплашио.
17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
Што не погибох пре мрака? И што не сакри мрак испред мене?
