Jób 23

1 Tedy odpověděl Job a řekl:

Hoe ty natoi’ Iobe:

2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

Mafaitse ty toreoko henaneo, taña-miletraletra ty amy hatreontreoko.

3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

Ehe te napotako ty hahatreavako Aze, hiheovako mb’am-piambesa’e mb’eo.

4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

Halahako aolo’e eo ty amako, vaho hatsafeko veroke ty vavako.

5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

Ho azoko ty entañe havale’e ahy, vaho ho rendreko ty hitsara’e.

6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

Hatreatré’e ami’ty hara’elahin-kaozara’e hao? Aiy, f’ie ho haoñe’e.

7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

Mete hilahatse ama’e ty vañoñe, hamotsorañe ahy nainai’e amy Mpizakakoy.

8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

Hehe te mionjon-draho, f’ie tsy eo, midisa-voly, fa tsy isako,

9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

ie mitoloñ’an-kavia, tsy treako, ie mitolike mb’àn-kavana, tsy rendreko.

10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

Fe arofoana’e ty lala fombàko, ie fa nitsoeha’e le hiboake hoe volamena.

11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

Nahafitinoñe i lia’ey ty tomboko, nifaharako i lala’ey vaho tsy nitsile.

12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

Tsy nisitahako o nafèm-pivimbi’eo; nahajako o tsaram-palie’eo mandikoatse ty anjara rimako.

13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

F’ie tsy roe tsy telo, ia ty hampitolik’ aze? anoe’e iaby ze satrin’arofo’e.

14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

Ie ro mañeneke o atolots’ ahikoo: maro ty fanoe’e hoe Izay.

15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

Aa le hirevendreven-draho añ’atrefa’e eo; izaho mitsakore, le añeveñako.

16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

Ampianifan’ Añahare ty troko, ampangebahebae’ i El-Sadai,

17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

Toe tsy naitoañ’ añatrefa’ i ieñey iraho, naho nisaroña’e an-tareheko i fimoromoroñañey.