Jób 23

1 Tedy odpověděl Job a řekl:

Respondens autem Job, ait:

2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

[Nunc quoque in amaritudine est sermo meus, et manus plagæ meæ aggravata est super gemitum meum.

3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

Quis mihi tribuat ut cognoscam et inveniam illum, et veniam usque ad solium ejus?

4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

Ponam coram eo judicium, et os meum replebo increpationibus:

5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

ut sciam verba quæ mihi respondeat, et intelligam quid loquatur mihi.

6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

Nolo multa fortitudine contendat mecum, nec magnitudinis suæ mole me premat.

7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

Proponat æquitatem contra me, et perveniat ad victoriam judicium meum.

8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

Si ad orientem iero, non apparet; si ad occidentem, non intelligam eum.

9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

Si ad sinistram, quid agam? non apprehendam eum; si me vertam ad dexteram, non videbo illum.

10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

Ipse vero scit viam meam, et probavit me quasi aurum quod per ignem transit.

11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

Vestigia ejus secutus est pes meus: viam ejus custodivi, et non declinavi ex ea.

12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

A mandatis labiorum ejus non recessi, et in sinu meo abscondi verba oris ejus.

13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

Ipse enim solus est, et nemo avertere potest cogitationem ejus: et anima ejus quodcumque voluit, hoc fecit.

14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

Cum expleverit in me voluntatem suam, et alia multa similia præsto sunt ei.

15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

Et idcirco a facie ejus turbatus sum, et considerans eum, timore sollicitor.

16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

Deus mollivit cor meum, et Omnipotens conturbavit me.

17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

Non enim perii propter imminentes tenebras, nec faciem meam operuit caligo.]