Jób 23

1 Tedy odpověděl Job a řekl:

S felelt Jób és mondta:

2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

Ma is ellenszegülő a panaszom: csapásom ránehezedik nyögésemre.

3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

Vajha tudnám, hogy találhatom, hogy eljutok székhelyéig:

4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

eléje terjeszteném az ügyet és szájamat megtölteném bizonyításokkal;

5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

tudnám mely szavakkal felel nekem, s megérteném, mit mond nekem.

6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

Vajon erőnek teljével pörölne-e velem? Nem! Csakhogy ügyelne ő rám!

7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

Akkor az egyenes szállt vele vitára, s örökre megmenekülnék bírámtól.

8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

Lám, keletre megyek – s ő nincs ott, nyugatra: s nem veszem észre;

9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

balról midőn működik, nem nézhetem meg, jobbra fordul és nem látom.

10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

Mert ismeri az utat, melyet követek; megvizsgálna: mint az arany kerülnék ki.

11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

Ösvényéhez ragaszkodott lábam, útját őriztem meg és nem hajlok el.

12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

Ajkai parancsától nem mozdulok el, törvényemnél fogva megóvtam szája szavait.

13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

De ő az egy, ki térítheti el? S a mit lelke megkívánt, azt megcselekszi.

14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

Bizony befejezi azt, mi kiszabva van nekem s efféle sok van nála.

15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

Azért rémülök meg miatta, elgondolkozom és rettegek tőle.

16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

Hisz Isten csüggesztette el szívemet s a Mindenható rémített meg engem;

17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

mert nem a sötétség miatt semmisültem meg, sem mivel arczomat a homály borította.